Soudruh učitel angličtiny vešel do třídy a nebyl na něho pěkný pohled: nechal si (pravda již kliden) konsolidovat hlavu i zvenčí, a to na ježka. Vlasový porost prsty pravé ruky protáhl, levou nám do srdcí ukazoval:
"Ty, ty a ty! Vzpomínáte si, že jsem vás napomínal během "takzvané studentské stávky"?"
Aby se ultralevicově orientovaným spolužákům zjevil v kýženém světle, zohýbal tvář v ironické grimase – běda však! O slůvko dříve než bylo třeba (viz) zazněly výsměšné uvozovky, hroutíce se tak ve vlastní opak.

(Oběžník, 1989)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *