Nedaleko konzervatoře
jsme spatřili cosi zcela bezlakého.
Být jen se sebou, je v tom ptaní
a žádá odpověď.

Kde sebral náš vypečený kraj
špatnou parafrázi oběda?
Třeba byl v křídlech ještě život
a v něm i vzlétnutí bolesti navzdory.
Nebo se naskytla nějaká kola,
mrštila zbytek přímo nikam
a tohle poslala na chodník.

Že jsme však tři,
zdá se nám akorát směšné
to nevědomé neštěstíčko.
Osamocený pařát, který průkazně
nevyrostl bez těla.

(Suť, 2007)

Nepoškodit žluč,
Neujídat.

Napadl.
Věci trnou ve výkladech.

Vlak razí les.

Chůze
stopami auta,
každý jednou,
stejným směrem, spolu, zcela odděleně.

Svařák.
Podhorký.

23. 12. – 1. 1.

(Suť, 2007)