ilustroval Adolf Born
Albatros, Praha 1988
…
Kyselá klečela na kolenou na chodníku před domem. Ječela. Pravou ruku měla nataženou co nejdál od těla. A v té ruce držela … myš. Myš Josefa.
„Kyselá … ty … tys ho chytla …“
Kyselá přestala ječet.
„Vem si ho!“ vyhrkla. „Vem si ho prosím tě! Nebo mi bude zle!“
„Seš prima holka,“ řekl Jeník o hodinu později. Seděli s Kyselou na zdi před domem.
„Ale ne,“ řekla Kyselá.
„Ba jo,“ řekl Jeník. „Protože jsi ji chytila, i když se myší štítíš.“
„No ale ječela jsem,“ řekla Kyselá.
„To nevadí,“ řekl Jeník.
Doma si sedl k viváriu. Díval se na svoji myš. Spala. Jeník myslel na to, co říká tatínek. Že prý kamaráda poznáš v nouzi. Nikdy nevěděl, jak to s tou nouzí má být. Teď už to ví. Ode dneška je kyselá – totiž Sylva – jeho kamarádka.
…