Svobodné slovo, Praha 1967
Ilustroval a přebal i vazbu navrhl Jiří Šlitr
povídky Píseň zapomenutých let, Tři mládenci v peci ohnivé, Eva byla nahá, Můj táta haur a já, Babylonský příběh, Počátek mé literární dráhy a Bassaxofon
…
Vypadala jako holátko. Tělíčko bylo bílé, jenom nohy, ramena a ruce měly barvu světle hnědé kávy. Seděli jsme a civěli na dívenku s otevřenými ústy. Želvička nám zatím utekla. Už jsme jí potom nenašli. Učitelka se rozběhla, ňadra se jí rozhoupala, a vlekla dívenku za ruku. "Hóóónem do vody!" volala pitomě nebo snad i zlomyslně nebo snad proto, že i ji to všechno vzrušovalo a ona sama nevěděla proč. Utíkaly k moři. Tyrkysové dvoudílné plavky učitelčiny a bílá zadnička děvčátka, nad níž se houpaly dvě mašle na dlouhých copech. Najednou se mi udělalo mdlo. Potom divně. Potom nesmírně smutno, tak smutno, že na to slova nestačí. Protože jsem poznal trýzeň života, tu trýzeň, pro kterou smrt není člověku lhostejná. Zelená vlna vyhoupla k nebi dvě plovoucí těla. Velkou a malou ženu. "Kluci, dem na zmrzlinu!" řekl jsem. To si pamatuji. Protože, řekněte, co jiného jsem mohl dělat? Co jiného se dá vůbec dělat?
(z povídky Eva byla nahá)
…