Pochod:
Ředitel ústecké chemičky
Na vysokohorské túře
Kamzíci hopkají potůčky crčí
Sluníčko vesele plápolá
Ředitel:
Ředitel ústecké chemičky
Na vysokohorské túře
Dnes jen tak nalehko
V šortkách a větrovce
Batůžek a jeho obsah:
S batůžkem na zádech
V batůžku něco
Na zub a mapa a kudla a kukátko
Na sviště hop a na kamzíky
Zastavení u studánky a pohled do údolí
Voda jak víno
V uhřátém těle
Vzduch jako řemen
V plicích ředitele
Pochod:
Ředitel ústecké chemičky
Kamzíci hopkají potůčky crčí
Rázuje si to s hašlerkou na patře
Vysokohorskou túrou
Je z toho pochodu už opravdu nějaký uondaný, zastavuje se proto na takovém pěkném místě – vyhřáté balvany se tu povalují v jehličí -, ze zad si sundává batůžek, sedá si na jeden z těch balvanů, oddechuje, pomalu bere batůžek do ruky, uvolňuje přezku, která jej uzavírá – přezka se nějak zasekla, kůže je tuhá – teď už je to lepší, ano, ještě rozšněrovat uzlík na tkaničce, kterou je jištěn okraj batůžku – dobře, teď už je batůžek otevřený, vytahuje z něj kapesník, utírá si čelo a oddechuje; vrací složený kapesník do batůžku a zrovna z něj táhne chleba s debrecínkou, šustí sáčkem, odlepuje ubrousek od přečnívajících okrajů debrecínky a jí, dívá se do krajiny, těší se z pohledu na všechny ty hory a doly a tůňky a štíty – sluníčko vesele plápolá -, pomalu žvýká debrecínku, polyká ji a znovu ukusuje… támhle se něco pohnulo! mohl to být i kamzík, svišť – rychle vytahuje triedr, rychle rychle, ostří… ono to nejde! tak, teď, tož, no dobrá… ale kamzík či co to k čertu bylo je už pochopitelně dávno pryč, celá svačina navíc spadla z balvanu, kam ji ředitel v tom spěchu bez rozmyslu odhodil; zvedá ji ze země, kroutí hlavou… ubrouskem a palcem ji přece jen nějak očistí od toho nejhoršího, odfoukne jehličí a jí dál, dívá se do krajiny, znovu se těší tím pohledem na hory doly atakdále – sluníčko bez problému plápolá -, pomalu žvýká debrecínku, polyká ji a znovu ukusuje… Ředitel ústecké chemičky na vysokohorské túře!
(Návrat Plavce Jindřicha, 2005)