Viking Press, New York 1939
Přeložil Vladimír Procházka
Ilustroval Antonín Pelc
Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1963
…
Vezme-li si Mary tu panenku, tu špinavou hadrovou panenku, musím si vzít svůj indiánský luk. Musím. A tuhle kulatou hůl – je velká skoro jako já. Mohl bych potřebovat tu hůl. Měl jsem tu hůlku tak dlouho – měsíc, anebo to bylo rok? Musím ji mít s sebou. A jaké je to v Kalifornii?
…
"Nebudete kázat?" ptal se Tom.
"Nebudu."
"Nebudete křtít?" ptala se máma.
"Nebudu. Budu pracovat na polích, na zelenejch polích, budu blízko lidem. Nebudu se pokoušet, abych je něčemu naučil. Budu hledět, abych se sám něčemu naučil. Naučím se, proč choděj líhat s holkama na trávu, uslyším je mluvit, uslyším je zpívat. Budu poslouchat, jak děti mlaskaj, když jedí kaši. Budu poslouchat, jak vrzá postel, dyž se v ní hrnclujou manžel s manželkou. Budu s lidma jíst a učit se vod nich." Oči mu zvlhly a leskly se mu. "Budu ležet na trávě s každou, která bude chtít. Budu mluvit sprostě a klít a poslouchat poesii, která je v tom, dyž lidi mluvěj. To všechno je svatý, tomu všemu jsem nerozumněl. Ty všecky věci jsou dobrý věci."
Máma řekla: "Ámen."
…
A v Kansasu a v Arkansasu, v Oklahomě, v Texasu a v Novém Mexiku vjíždějí traktory na pole a vyhánějí nájemce.
Tři sta tisíc je jich už v Kalifornii a stále přicházejí další. A silnice v Kalifornii jsou přecpány šílenými lidmi, kteří běhají sem a tam jako mravenci – chtějí strkat, tahat, nosit, zdvíhat: pracovat. Po každém břemeni se natahuje pět párů paží, po každém žvanci chňapají patera ústa.
…
Banky a akciové společnosti pracovaly na své vlastní zkáze, jenže o tom nevěděly. Pole byla úrodná a hladovějící se pohybovali po silnicích. Sýpky byly plné a děti chudých měli křivici a na bocích jim vyrážela růže. Velké společnosti nevěděly, že hranice mezi hladem a hněvem je tenounká čára. A peníze, které by se byly mohly proměnit ve mzdy, byly vyplýtvány na pušky a na plynové bomby, na agenty a špehy, na černé listiny, na výcvik ve zbrani. Na silnicích běhali lidé jako mravenci a hledali práci, hledali něco k snědku. A hněv začínal kvasit.
…
Výsledek práce vinné révy, výsledek práce ovocných stromů musí být zničen, aby bylo možno udržet cenu – to je z toho ze všeho nejsmutnější, nejtrpčí. Plné vozy pomerančů se vyhazují na smetiště. Lidé přijíždějí z daleka, aby si nějaký vzali, ale to ovšem nesmí být. Cožpak by kupovaly pomeranče tucet za dvacet centů, kdyby si je mohli nasbírat na smetišti! A muži s hadicemi polévají pomeranče petrolejem – zlobí se pro tento zločin, zlobí se na lidi, kteří si přišli vzít z hromady pomeranč. Milion hladových by potřeboval ovoce – a hory zlatých plodů jsou polity petrolejem.
…