Librairie Arthème Fayard, Paris 2005
Přeložila Jovanka Šotolová
jh: 
Odeon, Praha 2007
…
Tohle představení zároveň znamenalo i začátek mé krátké – ovšem lukrativní – kariéry filmové. Do show jsem zařadil i krátkometrážní film; můj původní projekt nazvaný "VÝSADEK MINISUKNÍ NA PALESTINU!" se nesl v tónu lehce islamofobní burlesky, která měla později tolik napomoci mému renomé; ale Isabelle mě přiměla pro vybalancování celkově protiarabského zaměření vnést do představení i špetku antisemitismu; zvolil jsem zlatou střední cestu. Rozhodl jsem se pro pornofilm, totiž parodii pornofilmu – pravda, parodovat tento žánr není žádné umění – nazvaný "ŠUKEJ MI PO PÁSMU GAZY (lamPasáku židovskej)".
…
Byla to zvláštní historie. Srdcervoucí, tak srdcervoucí, má milá Belle. A nejzvláštnější na všem je, že mě to ani nepřekvapilo. Určitě jsem měl ve svých vztazích s lidmi (málem jsem napsal: "ve svých oficiálních vztacích s lidmi"; a ve skutečnosti to tak nějak vskutku je) nutkání svůj stav beznaděje podceňovat. Něco ve mně jako by pořád vědělo, odjakživa tušilo, že nakonec lásku potkám – mluvím o lásce opětované, jediné, která stojí za to, jediné, která nás skutečně může přivést k jinému způsobu vnímání, kdy se osobnost štěpí, kdy se mění podmínky světa, jeho pokračování se stane opodstatněným. Ale nebyl jsem nijak naivní; věděl jsem dobře, že většina lidí se narodí, zestárne a zemře, aniž by lásku poznali. Krátce po epidemii takzvaných "šílených krav" byly stanoveny nové normy pro udávání původu hovězího masa. Řeznictví v supermarketech i provozovnách rychlého stravování začala používat cedulky jednotného znění: "Narozen a chován ne Francii. Poražen ve Francii." Prostě život.
…
Viditelně zapomněl na Italku, přestože mu její osud v danou chvíli tak bolestně zasáhl do svědomí; a přiznám se, že ani mně už v hlavě neležela. Miskiewicz měl vlastně asi pravdu: pěkný obrazec z jinovatky je jen dočasné hezké uspořádání… Léta kariéry, která jsem strávil v show-businessu, trochu utlumila můj smysl pro morálku; přesto mi ovšem v některých věcech přesvědčení zůstalo, myslím. Jako všechny sociální druhy vychází lidstvo ze zapovězení vraždy uvnitř skupiny, a obecněji z omezení úrovně přijatelného násilí v řešení vzájemných vztahů; sama civilizace vlastně nemá jiný obsah. Což bezpochyby platí pro všechny možné civilizace, pro všechny "rozumné bytosti", jak by řekl Kant, ať smrtelné, či nesmrtelné.
…
Hvězdo má života bývalá,
Nenaplněné přání,
Zrušené milování –
Proč ses mi nevrátila.
S tebou poznal jsem dávný sen,
Veškerou rozkoš, co máš,
Když druhému tělo dáš,
Spojíš se s ním na každý den
Nezměrným zahořel jsem citem,
A proto vím, jak otřese se žití,
Že člověk váží konec bytí,
Oslepen zlým slunečním svitem.
Jen láska ta věčná pro oba,
Když dá ti, nač pomyslíš,
Pak rád navěky uvěříš,
V možnost ostrova.
…