Až jednou vyjde slunce,
najde v trávě ležet těla zvadlá
Zimou zkřehlé, modré ruce,
ještě pořád drží tvoje ňadra
Hlava těžká jako starý horečnatý sen
Vzhlédne přes ně na obzor,
kde se rodí nový den
Myslím na Tebe a hodiny mi stojí
Myslím na Tebe, sedím sám na pokoji
s panenkou dřevěnou
Myslím na Tebe a hodiny mi stojí
Myslím na Tebe a myšlenky se rojí
jak supi nade mnou
Myslím na Tebe a hodiny mi stojí
Myslím na Tebe, tu touhu už nic neukojí
nejde zapomenout
Až jednou vyjde slunce,
najde nás na cestě, která nevede
Věřím živým snům a proto vím,
že se to jednou stejně povede
Podél dlouhých svodidel
svedem se na světa kraj
Z toho kraje spadnem dolů,
najdem tam svůj ráj…