Cat’s Cradle, Penguin Books, Harmondsworth 1965
Přeložil Jaroslav Kořán
jh: 
Euromedia Group, Praha 2005
…
Kurva, která se představila jako Sandra, mi nabídla rozkoše nikde jinde krom Place Pigalle a Port Saidu nedosažitelné. Řekl jsem jí, že nemám zájem, a ona byla natolik bystrá, aby přiznala, že ona vlastně taky ne. Jak se později ukázalo, oba jsme svůj chlad přecenili, byť zase ne příliš.
Než jsme však prověřili míru svých vášní, mluvili jsme o Franku Hoenikkerovi, mluvili jsme o jeho panu otci, trochu jsme taky mluvili o Asovi Breedovi, mluvili jsme o papežovi a kontrole porodnosti, o Hitlerovi a Židech. Mluvili jsme o podvodech. Mluvili jsme o pravdě. Mluvili jsme o gangsterech, mluvili jsme o obchodním podnikání. Mluvili jsme o chudých dobrácích, kteří vyfasovali elektrické křeslo, a mluvili jsme o bohatých gaunerech, kteří z něj vyklouzli. Mluvili jsme o zbožných věřících s perverzními sklony. Mluvili jsme o fůře věcí.
…
Hazelina posedlost Chachary roztroušenými po světě byla takřka školním příkladem falešného karassu, zdánlivého společenství, naprosto bezvýznamného ve smyslu cest, po nichž vede tento svět Pánbůh, školní příklad toho, co Bokonon nazývá granfalónem. Další příklady granfalónů jsou komunistická strana, Dcery americké revoluce, společnost General Electric, Mezinárodní řád podivínů – a vlastně každý národ, v kterékoli době, kdekoli na světě.
Jak nás Bokonon vyzývá, abychom pěli s ním:
Kdo studovat chceš obsah granfalónu,
vezmi nůž a pozři do balónu.
…
"Tak mi tedy dopovězte ten váš příběh."
"Kde jsem přestal?"
"Dýmějový mor. Buldozer uvízl v mrtvolách."
"Ach ano. Jedné bezesné noci jstem tedy pracoval společně s tátou. Mohli jsme jen chodit a hledat nějakého živého pacienta, který by se dal léčit. Od postele k posteli jsme nacházeli samé mrtvé. A najednou se táta rozchechtal," pokračoval Castle.
"Nedokázal přestat. S baterkou v ruce vyšel do noci. A pořád se chechtal. Světlo jeho baterky tancovalo po hromadách mrtvol. Pak mi položil ruku na hlavu, a víte, co mi ten báječný člověk řekl?" zeptal se Castle.
"To nevím."
"’Synu’, řekl mi táta, ‘tohle všechno bude jednou tvoje.’"
…
"Dospělost, alespoň tak já ji chápu," řekl mi, "znamená vědomí omezenosti vlastních možností."
Nelišil se příliš ve své definici dospělosti od Bokonona. "Dospělost," říká nám Bokonon, "je hořké zklamání, proti němuž neexistuje léku, pokud alespoň částečným lékem nemůže být nazván smích."
…
"Vy jste bokononista?" zeptal jsem se ho.
"Souhlasím s jednou bokononistickou myšlenkou. Souhlasím, že všechna náboženství, bokononismus nevyjímaje, nejsou nic jiného než samé lži."
"Není vám to jako vědci proti mysli," zeptal jsem se, "provádět takovýhle obřad?"
"Já jsem velice špatný vědec. Udělám cokoli, jen když to lidskému tvoru uleví, třeba by to bylo nevědecké. Něco takového by žádný vědec hodný toho jména jakživ neřekl."
…
Odešel jsem od Franka, neboť tak mi radily Knihy Bokononovy. "Střezte se člověka, který se úporně snaží něčemu přijít na kloub. Přijde na to a zjistí, že není o nic moudřejší než dřív," říká nám Bokonon. "Takový člověk je pln vražedné zášti ke všem nevědomým, kteří ke své nevědomosti nedospěli usilovnou prací."
…