The Adventures of Huckleberry Finn, Harper & Brothers Publishers, New York and London 1963
Přeložil František Gel
Ilustroval Kamil Lhoták
jh: 
Mladá fronta, nakladatelství ČSM, Praha 1965
…
Všichni jsme řekli, že to je opravdu nádherná přísaha, a ptali jsme se Toma, zda to má z vlastní hlavy. Řekl, že částečně, ostatek že je z knih o pirátech a z knih o lupičích a že každá lepší tlupa má takovou přísahu.
Někteří hoši mínili, že by bylo dobře zabít i rodiny chlapců, kteří by vyzradili tajemstí tlupy. Tom řekl, že to je dobrý nápad, vzal tužku a připsal to. Potom povídá Ben Rogers:
"Tuhle Huck Finn nemá rodinu; jak to bude s ním?"
"No, přece má otce, ne?" povídá Tom Sawyer.
"Otce má, ale kde je ho konec? Léhával opilý s vepři v jirchářské ohradě, ale už rok nebo ještě déle ho tu nikdo neviděl."
Dlouho to probírali a už mě chtěli vyloučit, protože každý chlapec musí mít rodinu nebo někoho, koho by bylo lze zabít. Jak by prý k tomu přišli ti druzí. Nikdo na žádné řešení nepřišel a nakonec byli všichni s rozumem v koncích a seděli jako zařezaní. Já měl brekot na krajíčku; ale najednou jsem si vzpomněl na východisko a nabídl jim k zabití slečnu Watsonovou. Všichni řekli:
"Ta nám stačí, tak je to v pořádku. Huck se k nám může přidat."
…
Ráno, než se úplně rozednilo, chodil jsem tichounce do polí a půjčoval si vodní nebo cukrový meloun nebo tykev anebo pár klasů kukuřice nebo něco podobného. Táta vždycky říkával, že půjčit si není nic špatného, když máš úmysl věc někdy vrátit; ale vdova říkala, že půjčka je jenom krasomluvné označení pro krádež a že žádný slušný člověk si takhle nic nepůjčuje. Jim řekl, že podle něho má částečně pravdu vdova a částečně pravdu táta; takže nejlepší prý bude, když z toho, co potřebujeme, vybereme a škrtneme dvě tři věci, které si už půjčovat nebudeme. Pak už, mínil Jim, si můžeme ostatní věci klidně půjčovat. Tak jsme probírali jednu celou noc, když jsme se tak vezli dolů po proudu, zda máme vynechat vodní melouny nebo cukrové melouny nebo žebernáče či co. Když svítalo, měli jsme to už uspokojivě rozřešené: usnesli jsme se, že vynecháme jablka pláňata a švestky. Předtím jsme byli trochu nesví, ale teď nám bylo dobře. Já byl rád, že to tak dopadlo, protože pláňata jsou beztak ošklivá a švestky dozrávají až za dva tři měsíce.
…
Jednou byla hustá mlha a vory a ostatní, co plulo kolem, tlouklo do kastrolů, aby je nepřejel parník. Nákladní člun nebo vor plul třeba tak těsně kolem nás, že jsme slyšeli, jak lidé na něm mluví a klnou a jak se smějí; slyšeli jsme je načisto zřetelně, ale vůbec jsme je neviděli. Ani lidi, ani loď. Člověku z toho naskakovala husí kůže; bylo to, jako by duchové vyváděli ve vzduchu. Jim řekl, že věří, že to jsou duchové; ale já povídám:
"Ne, duchové by neříkali: Šlak aby trefil tu tentononc mlhu."
…
Mary Jane seděla v čele stolu, vedle sebe měla Zuzanu a říkala, jak špatné jsou ty piškoty, jak daremná je zavařenina a jak bídná a tuhá jsou ta smažená kuřata – vedla vůbec všechny ty hloupé řečičky, které ženy vždycky vedou, aby přinutily hosty jídlo pochválit; a všichni věděli, že jídlo je prima, a také to říkali. Říkali: "Prosím vás, jak to děláte, že vám ty piškoty tak krásně žloutnou?" a "Kam vy jenom chodíte na ty znamenité nakládané okurčičky?" a říkali všecky ty volovinky, jaké lidé u večeře říkávají. Však to sami znáte.
…
"Můj plán je takový," povídám já. "Můžeme snadno vypátrat, je-li Jim opravdu v tom domku. Potom zítra večer vytáhneme z řeky můj člun a zajedeme na ostrov pro vor. A pak, jakmile bude nějaká tmavá noc a starý pán bude spát, vezmeme mu z kapsy klíček. Potom sedneme s Jimem na vor a pojedeme. Ve dne se budeme skrývat, v noci budeme jezdit, jak jsme to s Jimem dělávali. Myslíš, že by to klapalo?"
"Klapalo? Jistě by to klapalo – jako mlýn. Ale je to ostudně jednoduché – až hanba; nemá to vůbec nic do sebe. Co je do plánu, který nedá víc práce než uzmout klíček? To je plán mírný jak husí víno. Hucku, vždyť by to nenadělalo víc rozruchu, než jako kdybys ukradl sousedovi jablko ze stromu."
Nic jsem na to neříkal, protože jsem nic jiného nečekal; ale věděl jsem, že Tomův plán – až ho bude mít hotový – nebude mít žádnou z těch vad.
…