Petrov, Brno 2004
Ilustroval Karel Stibral
jh: 
…
Zapadnutí do cyklu tělesného chtění a plození se vidělo jako samozřejmá věc, kterou bylo za určitých okolností možno věrohodně vidět i jako prokletí, důsledek dědičného hříchu, zejména tehdy, když většinu narozených dětí zkosila bída či nemoci, a i v dobře postavených rodinách se počet potomků nezřídka reguloval tak, že pán domu dostával pár zlatých "na bordél".
Takto konfigurovaný svět, kde je každý zapřažen do osudového žentouru a s každým jeho otočením zapadá hloub a hloub do bahna, dává lépe pochopit moudrost Gautáma Buddhy i objevitelů hormonální antikoncepce. Druhou polovinou pravdy je to, že děti jsou Božím požehnáním a v zemi bez všeobecného penzijního systému je tomu tak dvojnásob. Takovýto svět, naplněný slizem, krví, mlékem a plodovou vodou, si jaksi bytostně žádá vykoupení, a tudíž není divu, že ženská zbožnost byla tradičně větší než ta mužská, stejně jako krutost a fanatismus, jednalo-li se nějak alespoň nepřímo o obranu vlastních mláďat – v té době ještě děti k smrti umořené macechami nebyly folklórní fikcí, na druhé straně případy osvojování dětí byly častější než dnes, neboť lidem bylo již celkem jedno, mají-li dětí sedm či osm.
…
Nedaleká Vídeň měla v sebevraždách per capita světový primát a univerzitní činovníci Masarykova typu se viděli povinováni se tomuto tématu věnovat. Většina světových náboženství není z pochopitelných příčin ze samovražd nadšena, ale vrcholu dosáhl celý fenomén až za německé třetí říše, kde byl i pokus o ni trestán jako oslabení bojové pohotovosti, a to i smrtí. Nejeden zachráněný sebevrah tak byl pak v regulérním procesu odsouzen a popraven.
…
Pocit trapnosti bývá v písemnictví dost často ventilován – život je ale trapný svou nejvlastnější podstatou. Kdybychom viděli z roku 1930 nejen literární skvosty, ale vše, co bylo napsáno, asi bychom se pozvraceli, a kdyby u toho ležely ještě všechny podělané plínky z téhož časového období, pozvraceli bychom se určitě. Na jednoho Lermontova připadalo sto milionů umouněných mužiků. V přítomné době tomu není o nic lépe, jen odstup nám ještě chybí. Na vší minulosti je nejlepší to, že už minula.
…
Vlaštovky se pomalu houfovaly k podzimnímu odletu. Bylo jich hodně a spokojeně švitořily – rok 1944 byl z jejich hlediska celoevropsky velmi úspěšný. Počasí se vydařilo, much bylo zejména ve východních regionech tolik, že nebylo pamětníka a podařilo se hravě vykrmit šest i více mláďat ve dvou hnízděních. Trosky domů se k zakládání rodiny hodily stejne dobře, ne-li lépe, jako stavby obývané a ztráty na hnízdech působené bojovými událostmi na procenta nestály za řeč.
…
Je smutným zjištěním, že smrt či škoda jedněch je štěstím jiných, a to těch nejbližších, ale je tomu tak. Smrt myší je životem koček a nemá význam se ptát, zda je chytají proto, že je "nenávidí", či proto, že je "milují". Jen silná a osudová vazba je tam nepřehlédnutelná.
…
Marie už sice jako její matka Anna sama chleba nepřipravovala a nevozila na trakaři k upečení, ale zbylé dovednosti ovládala dokonale. Jako tolik jiných kompetencí odebrala Mile i vaření. Měla teď na něj koneckonců čas. Cesta do pekel je dlážděna nejlepšími úmysly a za každou pomocí se skrývá i přízrak útlaku. Každý je v takto rozvrženém světě tak mocný, kolik bytostí v závislosti na sobě udržuje. Nemusí to být nutně lidé, stačí i psík pekinéz.
…
Při výslechu na Státní bezpečnosti odmítla nabízenou kávu se slovy: "Kdoví, co jste tam nasypali, soudruzi!" Doba, kdy sypali skopolamin, byla ovšem už tatam. Následky jejího odvážného výroku nebyly kupodivu žádné – pokud někdo udělá něco mimořádného, bývá ostatně zvykem přejít to mlčením, tak jako řekněme prdění v katedrále.
…
Jakpak asi jednou pochopí pád železné opony, která sama byla odstraněna, archeologové, budou-li jací? Proč se začínají v odpadcích na bavorské straně Šumavy vyskytovat láhve od Coca-coly dříve než na české, není to chyba v datování? Proč se zbytky trabantů, které na rozdíl od jiných aut nerezavějí a zajisté se skvěle uchovají, vyskytují v Magdeburgu a třeba v Kolíně nad Rýnem už ne? A proč je jich náhle na odpadlištích silná vrstva a potom už žádné? To bude, pane, disertací!
…