Buchmeister Verlag, Berlin 1934
Přeložil Bedřich Václavek
jh: 
Naše vojsko, Praha 1993
viz také: Luven 2008
…
Hana se křečovitě rozplakala.
"Niklausi," vzlykala, "mně je tak strašně, nejradši bych utekla a už se nevrátila!"
"To je přirozený, Hano, mně se vede podobně od tý doby, co je starý pryč. Ale teď nesmíme couvnou. Celý roky je to na spadnutí. Brzy budeme mít to nejhorší za sebou. Ne, nesmíme povolit. Musíme udělat, co jsme si předsevzali, pak nám všem nastane nový živout."
Zachvěla se. Hruď se jí pravidelně zvedala.
"Proč nejdeš spát?" zeptal se změněným hlasem.
Zvedla ruku a rvala si vlasy. "Ach, nemůžu!" zasténala. Rty se jí chvěly.
"Kéž by se už nikdy nevrátil domů! Už nikdy! Uvažuju teď stejně jako Sylvička. Ať si peníze nechá, a my mu řekneme, že už ho tu nechceme. Ale tohle! Tohle! Pane Ježíši na nebi! Až se to Sylvička dozví! Ne, nesnesu to. Mám ji příliš ráda."
"Hloupá huso!" okřikl ji. "Vždyť to děláme i kvůli ní!"
"Ne, ne! Kvůli sobě!"
"A proč ne?" vyrazil. "Nikdo se o tom nedozví!"
…
Andreas Luisu zamyšleně pozoroval. Její šaty byly bezvadné, pohyby vznešené, i když někdy poněkud trhavé. Vzdělání měla solidní, ačkoli se většinou skládalo z běžných banálních frází. Byla bezpochyby praktický člověk. Ale zrodila se v její duši hlubší myšlenka nebo vznešená idea?
Způsoby měla odměřené a střízlivé. Její rukopis působil aristokraticky. Ve svých morálních názorech byla tak dalece konvenční, že si byl jistý její věčnou věrností. Její rodiče, Bůh jim žehnej, byli ovšem značně obyčejní lidé, i když si to neuvědomovali. Ostatně na tom tolik nezáleželo, i když ho to občas unavovalo. Její štíhlé paže se teď vlnily po klávesách. Byla muzikální? Musel si přiznat, že ho její hra ani jednou neupoutala. Všeobecně se tvrdilo, že je muzikální a že by se z ní mohla stát velká pianistka. Ale co se všechno nenapovídá. Nedůvěřoval úsudku lidí. Věděl, že Luisa muzikální není. Cítil, že na každý gram hudby, kterou má v sobě ona, má sám v duši celou tunu, i když umí hrát jenom na kytaru a zpívat obyčejné písničky. Jeho uši byly hluché pro jejího Chopina, jeho oči slepé pro její okolí…
…