Československý spisovatel, Praha 1973
jh: 
…
"Nějakou metodu člověk musí mít. Do svého prvního případu jsem věřil na všelijaké ty exaktní metody; víte, na pozorování na zkušenost, na soustavné vyšetření a takové hlouposti. Ale když si teď probírám ten případ, tak vidím, že – Poslouchejte," vyhrkl s úlevou, "já myslím, že to byla jen šťastná náhoda."
"Vypadá to tak, řekl pan Dastych moudře. "Ale byl v tom také kus dobrého pozorování a takové té logiky."
"A mechanická rutina," děl mladý úředník malomyslně.
"A intuice. A taky trochu takový dar předtuchy. A instinkt."
"Ježíšikriste, tak to vidíte," bědoval dr. Mejzlík. "Pane Dastychu, jak mám nyčko něco dělat?"
…
"Svědku," počal předseda, "Bože Vševědoucí, tento Poslední Senát vás povolal, abyste podal svědectví ve věci Kuglera Ferdinanda. Jsa Nejvýš Pravdomluvný, nemusíte přísahat. Žádáme vás jenom v zájmu líčení, abyse se držel věci a neodbočoval do podrobností, jež nemají nezákonné povahy. A vy, Kuglere, neskákejte svědkovi do řeči. Ví vše, zbytečně byste zapíral. Prosím pana svědka, aby vypovídal."
To řka, opřel se předseda lokty pohodlně o stůl a sňal zlaté brýle, patrně připraven na delší řeč svědkovu. Nejstarší votant se uvelebil k spaní. Zapisující anděl otevřel knihu života.
…
Pan rada už nevydržel v posteli; sedl si k svému rádiu a navlékl si sluchátka; ale rádio bylo němé, byla němá noc, němé hodiny noci; a pan rada si opřel hlavu do dlaní a vzpomínal na lidi, které kdy potkal, na ty divné malé lidi, se kterými si nijak nerozuměl a na které nikdy nemyslel.
Ráno se zastavil na komisařství; byl trochu bledý a rozpačitý. "Tak co," ptal se policejní inspektor, "vzpomněl jste si na někoho, kdo vás třeba nenávidí?"
Pan rada potřásl hlavou. "Já nevím," řekl nejistě. "Totiž těch, kteří by mně mohli nenávidět je tolik, že…" A mávl bezradně rukou. "Poslouchejte, člověk ani neví, kolika lidem ublížil. To víte, u toho okna už sedat nebudu. Já jsem vás přišel poprosit, abyste tu věc nechali plavat."
…