Мастер и Маргарита, čas. Москвa 1966-67
Přeložila Alena Morávková
jh: 
Odeon, Praha 1969
…
"Tady Azazelo," ozvalo se na druhém konci aparátu.
"Azazelo, drahoušku!" zaštěbetala.
"Je čas vyrazit," připomínal Azazelo a podle hlasu se dalo usoudit, že ho Markétčin upřímný, radostný výlev potěšil. "Až poletíte nad brankou, křikněte: ‘Mha přede mnou, mha za mnou!’ Nejdřív se trochu prolétněte nad městem, abyste si zvykla, a pak to vezměte na jih, za město a rovnou k řece. Tam vás už čekají."
…
"Jestliže opravdu přicházíš za mnou, proč nepozdravíš a nepopřeješ mi zdraví, bývalý výběrčí daní?" zeptal se přísně Woland.
"Protože nechci, abys byl zdráv," odpověděl výbojně muž.
"S tím už se musíš smířit," namítl Woland a na rtech se mu objevil úsměšek. "Sotva ses objevil na střeše, už jsi provedl hloupost. Prozradím ti jakou – nasadil jsi hned podrážděný tón. Mluvíš, jako bys neuznával stíny ani zlo. Ale laskavě se nad tím problémem zamysli: co by dělalo to tvé dobro, kdyby zlo neexistovalo, a jak by to na zemi vypadalo, kdyby zmizely stíny? Každý člověk i věc má přece svůj stín. Tady například vidíš stín mého kordu. Ale i stromy a živé bytosti mají stíny. Nechceš přece vyplenit celou zeměkouli a vymítit z ní všecky stromy i živé bytosti jen proto, že uznáváš jen světlo beze stínu? Bloude!"
"Nemíním se s tebou přít, ty starý sofisto," odsekl Matouš.
…