The Man in the High Castle, Vintage, New York 1992
Přeložil Robert Tschorn
jh: 
Argo, Praha 2007
…
V roce čtyřicet sedm, na Den kapitulace, se mohl zbláznit. Nenáviděl Japonce a přísahal jim pomstu, armádní zbraně zakopal tři metry pod zem do sklepa, pečlivě naolejované a zabalené, připravené na den, kdy on a jeho druhové povstanou. Nepočítal ale s tím, že čas vyléčí všechny rány. Když na to pomyslel teď, na krvavou lázeň, na zničení pinoků a jejich pánů, jako by listoval v zašlé středoškolské ročence a narazil na shrnutí svých chlapeckých snů. Frank "Zlatá rybka" Fink bude paleontologem a přísahá, že se ožení s Normou Proutovou. Norma Proutová byla nejpěknější Mädchen ve třídě a Frank se opravdu zapřisáhl, že si ji vezme. Bylo to ale strašně dávno, jako písničky Freda Allena nebo filmy s W. C. Fieldsem. Od sedmačtyřicátého se nejspíš seznámil nebo mluvil s šesti sty tisíci Japonců a po pár měsících už neměl sebemenší chuť někomu z nich ublížit. Prostě už to nešlo.
…
"Paule," začal Robert Childan. Uvědomil si, že mu hlas nezdravě skřípe, neovládá ho, nemoduluje.
"Ano, Roberte."
"Paule… byl jsem… ponížen."
Kancelář se zatočila.
"Jak to, Roberte?" Účastný tón, ale odtažitý. Povznesený nad zájem.
"Chviličku, Paule." Žmoulal šperk v dlani, až byl celý kluzký potem. "Já jsem na tuto práci hrdý. O laciných amuletech nemůže být řeči. Odmítám."
Ani teď nepoznal, co si Japonec myslí. Jen naslouchal, vnímal.
"Přesto děkuji," dodal Childan.
Paul se uklonil.
"Lidé, kteří tohle vyrobili, jsou hrdí američtí umělci. A já s nimi. Řeči o bezcenných amuletech nás urážejí a já žádám omluvu."
Neuvěřitelně protahované ticho.
Paul si ho dál prohlížel. Trošku povytáhl jedno obočí, v koutku mu zaškubalo. Že by úsměv?
"Dožaduji se." Tím Childan skončil, dál zajít nemohl, jen čekat.
Nic se nestalo.
Prosím, pomozte mi, naléhal mlčky.
Paul řekl: "Promiňte mi můj povýšený požadavek." Podal Childanovi ruku.
"V pořádku," pravil Childan a stiskl mu ji.
Childanovi se v srdci rozhostil mír. Přežil jsem to. Je po všem. V tu chvíli jsem poznal milost Boží. Jindy to bude jinak. Dovolím si ještě někdy takhle riskovat? Asi ne.
Bylo mu smutno. Jako bych na kratičký okamžik vyplul k hladině a prohlédl neobtížen.
…