The Cool World, Boston 1959
Přeložil Jan Zábrana (Josef Škvorecký)
jh: 
Odeon, Praha 1990
…
Domovník sedí na schůdkách na zápraží. „Buďzdráf.“ Povidá. „Ty seš Kraťasovej kamarád že jo?“
Povidám ano.
Von povidá. „Jestli deš nahóru a jesli je pan Tom Davis doma řekni mu že je splatná činže.“
„Jasný. Vyřidim to.“ Povidám.
„Šel bych tam sám ale ňák mě zloběj nohy. Proto sedim tady na schodech před domem. Chci si trošku schladit nohy.“
Takovej starej chlap s bílejma vlasama ve vlasech a je tak pitomej že si myslí že v Harlemu v létě fouká chladnej větřík. Takovej chlap se bude vláčet s plechovkama na vodpatky dokud nenatáhne brka. Je mi z toho smutno dyž vidim takovýho starýho chlapa kerej to v životě nikam nedotáh. Nakonec skončí v ňáký seknici někde ve sklepě. Má pokoj zadarmo a eště pár dolarů navrch.
A já du nahóru do klubovny a přemejšlim vo panu Tomu Davisovi a vo Kraťasovi a vo jeho bráchovi co je v base. Tom Davis. Nikdo neví kde je a von ani neví že Kraťas je po smrti. Kraťas je po smrti. Příde z basy za 10 let nebo tak ňák dyž se bude dobře chovat a jesli pak bude hledat členy svý rodiny? To nevim. Dybych byl na jeho místě možná že bych hledal a možná že ne. Podle toho. Věčina chlapů je hledá. Dyž je pustěj vrátěj se a hledaj členy svý rodiny a přátele. Pár dní je člověk vidí potloukat se po sousedstvu a pak se vypařej někam jinam.
Celá tahle rodina je v tahu. Máma a Kraťas sou po smrti. Fotr pryč. Brácha v base. Celá rodina v talóně než bys řek švec. Tak už to chodí.
…