Orbis, Praha 1947
…
Mezi českými hudebníky je Jiří Herold, violista Českého kvarteta, celou svou osobností zjev velmi poutavý. Zřídka kdy se najde ve světě — a u nás už vůbec ne — člověk, který by v tak dokonalém souladu spojoval v sobě hudebního umělce, houslaře i hvězdáře, jako tomu bylo u Jiřího Herolda. Poněvadž umění reprodukčního umělce umírá s jeho osobou, pokud není zachyceno na gramofonových deskách, zaniká jeho smrtí i památka na něj tím více, čím rychleji odcházejí za ním ti, kdo ho znali z blízka. Je tedy na místě, aby se s osobností Jiřího Herolda seznámila i naše širší veřejnost. Z jeho života a příkladu vyplyne leckteré poučení pro nás všechny, hlavně pak pro mladou generaci, která se zajímá o hudební umění.
Jiří Herold se narodil 16. dubna 1875 v Rakovníku. Pocházel ze staré rodiny šlechticů ze Stoda, jejíž členové původně působili v Litoměřicích, ale už v polovině 17. století přešli do Rakovníka.
…
Umělecké začátky Heroldovy v Českém kvartetu nebyly v první době bez trpkosti. Kritika se nedovedla rychle přeorientovat a povznést ke spravedlivému hodnocení výkonů Heroldových. Suk i Herold mi o tom vyprávěli několikrát s rozhořčením. Jak už tomu bývá v našem národě, kde je těžko být prorokem, musela přijít bezvýhradná chvála nejprve z ciziny — hlavně z Lipska — aby i naše kritika byla zbavena všech pochybností. A přece — podle Sukova soudu — České kvarteto vstupem Heroldovým nejen neztratilo na kráse zvuku, nýbrž ještě získalo na větší intimnosti podání.
…
K největším úspěchům Herolda jako houslaře patří jeho úspěch mezinárodní. R. 1927 byla ve Frankfurtě pořádána výstava „Hudba v životě národů“. V exposici pražské konservatoře byly též housle Heroldovy, jež budily veliký zájem, neboť návštěvníci si uvědomovali, že tyto housle vyšly z ruky violisty slavného českého kvarteta. Pochopíme tedy, že dostaly říšskou cenu k velké radosti Herolda i jeho přátel.
…