Povídky Dravci mého století, Obydlený ostrov, Miliardu let před koncem světa
Přeložil Libor Dvořák
jh: 
Svoboda, Praha 1985
…
„To dřív, aspoň jsem to jednou čet v nějaký knížce, si lidi aspoň záviděli. Soused si žije jako v bavlnce, a já se nezmůžu ani na to, abych si uspořil na ledničku – copak to se dá vydržet? Samo sebou to vedlo k tomu, že se zuby nehty drželi kdejakýho harampádí, peněz, slušnýho místa… Život by za to dali! Kdo měl tvrdší pěst nebo lepší hlavu, ten byl nahoře… Kdežto teď je život blahobytnej a klidnej, všeho je hojnost. A co se sebou, co se pak dát? Přece nejsem nějaká bělice v potoce, jsem marná sláva člověk, to se nedá nic dělat, ale sám si nic vymyslet nedokážu. Na to, aby člověk moh vymejšlet, už musí mít nějaký zvláštní schopnosti! To musíte načíst horu knížek, a jen to zkuste – načíst horu knížek, když se vám z nich dělá zle… Proslavit se v celosvětovým měřítku nebo třeba vymyslet něco takovýho jako auto – na takovou věc normální smrtelník ani nepřipadne, a i kdyby, tak jakej by to mělo smysl? V podstatě vás nikdo nepotřebuje, dokonce ani vlastní žena a děti, když se to tak veme kolem a kolem, no nemám pravdu Ele?“
…
„A ještě něco, Kňoure: zapamatujte si a řekněte vašim přátelům, že nežijete uvnitř koule, ale na jejím povrchu. A takových koulí je v prostoru kolem spousty a spousty, na některých se žije mnohem hůř než u vás, na některých zase mnohem líp. Ale nikde jinde se nežije tak pitomě. Nevěříte? Tak vás vem čert. Já jdu.“
…
„V nejhorším případě by se dalo před tou nepřátelskou, leč impozantní silou důstojně ustoupit a ušlechtile se podrobit, protože takový vítěz už za to stojí, a pak – stát se může všechno! – třeba i za svou moudrou pokoru získat nějakou tu případnou odměnu… A nevyvaluj na mě laskavě oči. Já jsem přece jasně řekl, že tohle se odehrává v tvém podvědomí. A neplatí to jen o tobě. Je to přece lidské, tak hluboce lidské! Boha jsme se sice zřekli, ale na vlastních nohou, bez opor a bez berliček, zatím stát neumíme. Jenže budeme muset! Nezbývá nám než se to naučit. Protože na vašem postavení není nejhorší to, že nemáte přátele. Vy jste totiž tolik osamoceni, že nemáte ani nepřátele! A to pořád nechcete pochopit.“
…
„Kdyby platil jen zákon růstu entropie, zavládl by chaos. Pokud by naopak univerzálně působila poučka o nepřetržitě se zdokonalujícím všemocném rozumu, struktura kosmu by se také narušila. Rozhodně by to neznamenalo, že by se vesmír stal lepším nebo horším, byl by prostě jiný, protože nepřetržitě se vyvíjející rozum může mít jen jeden cíl: změnu podstaty přírody. Proto úhelný kámen Večerovského zákona spočívá v uchování rovnováhy mezi růstem entropie a vývojem rozumu. Proto neexistují a nemohou existovat supercivilizace, jelikož pod pojmem supercivilizace si představujeme právě rozum, který ve svém vývoji pokročil natolik, že začíná potlačovat zákon růstu entropie v kosmickém měřítku. A to, co se s námi momentálně děje, jsou první reakce vesmíru na hrozbu přeměny lidstva v supercivilizaci. Vesmír se brání.“
…