Archa, Bratislava 1991
jh: ![]()
![]()
![]()
…
Rozveklil se, do jakého ponížení až můžou ti lumpové člověka přivést. Nedivil se, že 99% lidí je jako zblblých, nebo dokonce již doopravdy zblblých. I když v těch pitomých fabrikách a ještě pitomějších úřadech nemusejí vůbec nic dělat, to, jak se jim dodržuje přesná docházka a rituální rozvržení pracovní doby, nadělá z nich posrané a patolízalské a denunciantské cvoky už v patnácti letech.
…
Buzeranti na sebe vystrkovali pyje, napomádování vychrtlíci se předváděli funkcionářským paničkám v nejlepším přechodu, prostitutky se rozvalovaly na lehátkách a střídavě se přikrývaly odkrývaly, důstojničtí kluci hostili bandy pasáků a mezi všemi se procházeli významně se nesoucí postiženci, kteří si i zde připínali pásku na nadloktí.
„A tohle jsou pořád ještě ty lepší případy“, řekl A., „ty horší teď dřepěj v těch jejich ouřadech a fabrikách na vyrábění nuly a jsou celý rozrajcovaný důležitostí svý šestihodinový práce, tak báječně rozrajcovaný, že jim to vydrží celej den, aby vo tom mohli žvanit, dělat si starosti, buzerovat druhý i sebe a nadávat na invalidy.“
…
„Nezáleží vůbec nic na tom, co já chci nebo nechci – záleží na tom, co chtějí nebo nechtějí lidi. A ti se nechtějí řídit sami. Moc by je to namáhalo. Moc by je to obtěžovalo. Ležela by na nich zodpovědnost. Protože kde je svoboda, je i zodpovědnost – a samozřejmě i riziko. Tahle nerozlučná trojjedinost je lidem moc. Svobodu jako svévoli by ještě přijali (ale pokud možno, každý jen sám pro sebe a ne pro ostatní), ale zodpovědnost – ! A riziko – !! To, co se jeví přijatelné nám, co my jsme s to na sebe vzít, neboť jinak pro nás není život lidsky důstojný, jinak jsme jenom moře slanečků – to je lidem příliš obtěžující.
Proto rezignovali na svobodu řídit se sami, jakmile mají dobře připravený stůl a dobře připravenou zábavu při zdravém říhání. To, že jsme manipulováni, ba dokonce někdy i týráni, je jim jakožto zvířatům lehčí. Když jsou týráni, instinktem zvířete vědí, že to nemůže trvat věčně.“
…
Vprostřed stráně byl velký stan – kde ho vzali – asi jim ho půjčili Bojovníci – pod nímž bylo občerstvení. Na stanu vlál velký transparent „U Bondyho fantazie“. Byl tam namalován tlustý Bondy, jak si v pivu smáčí vous.
…
Nové domy byly bezpochyby honosnější než staré a lidi si vykračovali hrdě po městě, okukujíce novoty a sami sebe vychvalujíce. Jako vždy úplné zničení přineslo i teď velký průmyslový rozmach a pokrok a spoustu krásných technických inovací. Tak například nebyly ve výškových stavbách ani výtahy, protože každého, kdo si stoupl do šachty, vytáhl proud vzduchu za vlasy až do bytu. Zapomnělo se při tom na plešaté, ale na něco se při generálním plánování zapomene vždycky, když se kácí les, lítají třísky, posledně se zase pro změnu zapomněly pro změnu naplánovat dveře a muselo se domů lízt oknem do přízemí po žebříku, takže teď ti plešatí byli zanedbatelná maličkost. Vždycky klidně počkali, až přijde nějaký vlasatý a chytili se ho za šosy. Jenom někteří tak prostáli víc než půl dne.
…
