De Bezige Bij, Amsterodam 2002
Přeložila Veronika Havlíková
jh: 
Mladá fronta, Praha 2003
…
“Jenže Hitler svou tvář nikdy neukázal. Byl dirigentem, který vstoupil do sálu zády k publiku a po skončení koncertu se neotočil. Já chci nyní vytvořit cosi jako fiktivní zrcadlo, v němž bychom mohli dodatečně spatřit jeho tvář. Jenom nevím, jak na to.”
…
Už v dětství, kdy ještě musel každé ráno do školy, považoval to za cosi, co ho v podstatě zdržuje od jeho vlastní činnosti, ovšem učitelé z jeho špatných známek vyvodili, že je líný a hloupý a že z něho nikdy nic nebude. Naštěstí mohli za několik let zkonstatovat, že líný není, právě naopak, a navíc snad pochopili, kdo z nich byl skutečně hloupý: on, nebo oni. O nikom z těch dobrých žáků, které mu dávali za vzor, nikdo nikdy nic neslyšel.
…
“Jedno čínské přísloví praví: velcí lidé hovoří o ideách, střední o událostech, malí o lidech.”
…
Hitler jako singularita v lidské podobě – obklopen černou dírou následovníků! Podle mě na tento nápad ještě nikdo nepřišel. Dobrá. Tuto vše pohlcující Nicotu nyní nebudu chápat psychologicky, jak se o to všichni neustále marně pokoušejí, nýbrž filozoficky, protože je ze všeho nejvíc problémem logickým: svazek přívlastku bez podmětu.
…
“Právě že Nic. To je právě ten zázrak. Po smrti Boha stálo za dveřmi Nic a Hitler byl jeho jednorozeným synem. V jistém smyslu nikdy neexistoval, stal se ztělesněnou hitlerovskou lží. Absolutním, logickým Antikristem.”
…