jh bloguje

aneb Sbohem, modré pondělí

Delacorte Press, New York 1973

Přeložil Jaroslav Kořán

Ilustroval Kurt Vonnegut, Jr.

jh:

Odeon, Praha 1981

...

Toto je příběh o setkání dvou osamělých, vyzáblých, postarších bílých mužů na planetě, která ryhle umírala. Jedním z nich by spisovatel vědeckofantastických románů jménem Kilgore Trout. Byl v té době nýmandem a domníval se, že má život za sebou. Mýlil se. Následkem onoho setkání se stal jednou z nejmilovanějších a nejváženějších lidských bytostí všech dob. Muž, s nímž se setkal, byl obchodník s automobily, zástupce továrny Pontiac jménem Dwayne Hoover. Dwayne Hoover se nacházel na pokraji šílenství.

…

Na kachlících vedle navinovacího ručníku bylo fixkou psáno poselství. Znělo takhle:

What is the purpose of life?

Trout šátral v kapsách po peru nebo tužce. Znal na tuhle otázku odpověď. Nenašel však nic, čím by mohl psát, ani ohořelou zápalku. Nechal tedy otázku nezodpovězenou, ale mít čím, napsal by býval tohle:

…

Sobí problém byl v podstatě tento: nikdo z bílých už černé lidi na nic nepotřeboval – kromě gangsterů, kteří černým lidem prodávali ojeté vozy a drogy a nábytek. Ale sobi se přesto rozmnožovali dál. Tihle nepotřební velcí černí živočichové byli všude a spousta jich měla velmi špatné sklony. Aby nemuseli krást, dostávali každý měsíc malé částky peněz. Mluvilo se také o tom, že by se jim měla přidělovat nějaká hodně laciná droga – aby byli věčně veselí a neteční a nezajímali se o rozmnožování.

…

Kilgore Trout kdysi napsal povídku, která byla dialogem mezi dvěma kvasinkami. Pojídaly cukr, dusily se ve svých vlastních výkalech a diskutovaly při tom o smyslu života. Vzhledem k jejich omezené inteligenci jim nikdy nepřišlo na mysl, že vlastně vyrábějí šampaňské.

…

"Dávám vám své čestné slovo," pokračoval, "že obraz, který teď vaše město vlastní, zobrazuje všechno, na čem v životě opravdu záleží, že jsem nic neopomenul. Je to obraz vědomí každého živočicha – ono ‘jsem’, jemuž jsou adresována všechna poselství. Je to vše, co je v každém z nás živé – v myši, v jelenu, v barové číšnici. To neochvějné a ryzí, ať už nás potkají jakkoli absurdní dobrodružství. Posvátné zpodobení svatého Antonína samotného tvoří jediný vertikální, neochvějný pás světla. Naše vědomí je vše, co je v každém z nás živé, a snad i posvátné. Všechno ostatní na nás je jen mrtvý mechanismus."

…

Dotyčný román se mimochodem jmenoval Chytrý králíček. Hlavní postavou byl králík, který žil jako všichni ostatní divocí králíci, ale byl přitom právě tak inteligentní jako Albert Einstein nebo William Shakespeare. Byla to vlastně králice. Byla jediným protagonistou ženského pohlaví ze všech románů a povídek Kilgora Trouta. Navzdory svému zbytnělému intelektu vedla normální život králičí samice. Byla přesvědčená, že je ten její mozek zbytečný, že je to cosi jako zhoubný nádor, že pro něj v řádu králičího světa není uplatnění. Tak se jednou hupky dupky, hupky dupky vydala do města, aby si ten nádor nechala odstranit. Avšak lovec jménem Dudley Farrow ji zastřelil dřív, než do města dohupkala. Farrow ji stáhl a vyvrhl, ale pak se s manželkou Grace dohodli, že ji radši jíst nebudou, když má tak velkou hlavu. Mysleli si totéž, co si myslela ona, když byla ještě naživu – že má určitě nějakou nakažlivou chorobu.

…