A Bantam Book, The Viking Press, New York 1955
Přeložil František Vrba
jh: 
Odeon, Praha 1984
…
Od té chvíle na ni číhal jako na zvěř, jako číhával na sviště v remízku, kde lehával po celé dny nepohnutě jako mladý kámen a pozoroval staré obezřelé sviště, jak vynášejí svoje děti na slunce. Špehoval Alici z úkrytu, nepostřehnutelně koutkem oka, a byla to pravda. Občas když byla sama a věděla, že je sama, dovolovala svým myšlenkám zahrát si na zahradě a usmála se. A byl to úžasný pohled, jak rychle s tím úsměvem dovedla vklouznout do podzemí jako svišťové, když schovávají mláďata do nor.
…
Adam řekl: "Vrtalo mi hlavou, proč někdo, kdo toho ví tolik jako ty, zůstává trčet v těch pustých kopcích."
"Protože nemám kuráž," odpověděl Samuel. "Neunes bych tu odpovědnost. Když Hospodin nepovolal mě, moh jsem volat já jeho – ale neudělal jsem to. V tom je právě ten rozdíl mezi velikostí a prostředností. Je to dost obvyklá nemoc. Ale prostředního člověka aspoň utěšuje vědomí, že nikdo na světě není tak osiřelý jako velikán."
"Já bych řek, že jsou různé stupně velikosti," poznamenal Adam.
"Ba ne," namítl Samuel. "To máš, jako bys mluvil o trpasličím obrovi. Kdepak. Já myslím, že když člověk doroste k takové odpovědnosti, je to jenom věc volby mezi prostředností a údělem velikána. Na jedné straně máš lidské teplo a družnost a srdečné pochopení, kdežto na druhé chladnou a osamělou velikost. Mezi tím si musíš vybrat. Jsem rád, že jsem si zvolil prostřednost, ale jak mám vědět, jak by mě odměnilo to druhé? Z mých dětí se taky nikdo velikosti nedomůže, leda snad Tom. Právě teď trpí rozhodováním. Bolí mě, když se na něj tak dívám. A přece by ho něco ve mně chtělo povzbudit. Není to zvláštní? Táta chce syna odsoudit k velikosti! Kolik je v tom sobectví."
…
"Pustil jsem se do toho s nimi, s úžasem nad jejich nádhernými pronikavými mozky. Zamiloval jsem si svoje plemeno a poprvé v životě jsem zatoužil být Číňanem. Jezdil jsem za nimi každých čtrnáct dní a tady ve svém pokoji jsem popsal hromady stránek. Koupil jsem si kdejaký známý hebrejský slovník. Ale naši staří páni mě v jednom kuse předháněli. Netrvalo dlouho a předehnali i našeho rabína – musel si přivést kolegu. Měl byste býval některou tu noc plnou diskusí a argumentů prosedět s námi, pane Hamiltone! Ty otázky, ty rozbory, to nádherné krásné myšlení!
Po dvou letech jsme cítili, že se můžeme pustit do vašich šestnácti veršů ze čtvrté kapitoly první knihy Mojžíšovy. Moji staří páni se mnou souhlasili, že na rozdílu těch slov ohromně záleží – "panovati budeš" a "panuj". A nakonec jsme vydolovali tohle zlaté slovo: "můžeš". "Můžeš panovat nad hříchem, můžeš ho překonat". Staří páni se usmáli, pokývali hlavami a cítili, že ta léta učení nepromarnili. Zároveň je to vytáhlo z jejich čínských ulit, takže se zrovna začali učit řecky."
…
"Ach!" řekl Lee. "Chystám se vám to povědět už dávno. Dokonce jsem předem čekal vaše otázky, takže jsem na ně připravený. Každá písemná památka, která ovlivnila myšlení a životy nesčetných lidí, je důležitá. A teď si uvědomte ty milióny příslušníků různých sekt a církví, kteří slyší příkaz "panuj", "zvládni!" – a soustředí se hlavně na poslušnost. A další milióny slyší "panovati budeš" a cítí v tom předurčení. Ničím, co sami dělají, neovlivní předurčený výsledek. Ale "můžeš" – to přece dává člověku velikost, staví ho to naroveň s bohy, protože i ve své slabosti a špíně a krvi bratrovraždy má pořád velikou možnost volby. Může si vybrat vlastní cestu, probojovat ji a zvítězit!" Jeho hlas zazněl jako triumfální fanfára.
…