Academia, Praha 2007
jh: 
…
"Slyšel jsi, Milli," řekl synkovi, který u stolu zobal mandle, "škoda, že jsi tady nebyl, byl zajímavý, ten milý rozhovor, co se tu vedl. Pan inženýr Reinke také musil napřed chodit do gymnázia jako ty, než převzal chemickou továrnu, a netoulá se, jeho policie nehledala nikdy jako tebe, a podívej se. Má schůzku s nějakým Boehrmannem, který jede do Berlína a k ministru Goebbelsovi, před domem mu stojí auto a ty kulháš v němčině. U nás se sice mluví česky, to Williho politikaření se mi nelíbí ani dost málo, natož ty styky s SdP, ale německy bys, drahý hochu, umět měl, aspoň sám pro sebe, co je to platné, je to stomiliónový národ. Jan Bettelheim jistě německy umí a Vojtík Prachařů chodí na nějaké hodiny."
…
"Máte tyhle zkoušky stále za nutné, pane Kopfrkingl?" řekl lékař, uklízeje instrumenty, a pan Kopfrkingl se obrátil k obrazu a pokýval hlavou. Tvrdím, myslil si v duchu a pohlédl na snubní prsten na své ruce, že se nestýkám s jinými ženami než se svou nebeskou, a přitom mám strach, nejsem-li nakažen, abych nevypadal jako podvodník nebo hypochondr v očích tohoto laskavého lékaře… A tak mu vždy tvrdíval, že má strach z nákazy proto, že je zaměstnancem krematoria.
"Víte pane doktore," řekl mu i teď, "říkám stále, že se nestýkám s jinými ženami, jen se svou nebeskou, a přitom mám strach, nejsem-li nakažen. Bojím se, abych nevypadal před vámi jako podvodník nebo hypochondr. Mám strach z nákazy proto, že pracuji v krematoriu."
…
"Ale bojovat za štěstí a spravedlnost sta miliónů lidí, to! Odstraňovat nezaměstnanost, bídu a potupu národa, do které byl vržen nepřítelem, očišťovat ho od parazitů a štěnic, vybojovávat mu životní prostor, to je něco jiného, Karl."
"Životní prostor," usmál se pan Kopfrkingl, "Wilhelm, já ti něco řeknu. Já vím dost věcí, třeba i to, jak se dělají rakve. Když takovou rakev zavřeš víkem, tvoří její průřez takový šestiúhelník, to je tvar, který člověku skýtá nejvíc místa. Má být dost vysoká, aby mu víko neleželo na tváři a na prsou, čím vyšší rakev, tím větší pohodlí. Nejlepší jsou rakve, které jsou tak prostorné, že by se tam vešli dva. Jediný prostor, který má cenu," usmál se pan Kopfrkingl, "je prostor v rakvi. A také éter, nekonečno, kam vzlétne duše," usmál se.
…
"Nedám vám nic, pane Fenek, chráním vaše zdraví. Nemáte-li rozum vy, musím ho mít já. Nevezmu si vás na svědomí. Jsem čestný a zdravý člověk. Sám nepiji dokonce ani alkohol a nekouřím, jsem abstinent a vidíte, jsem živ také. Už neobtěžujte."
Pan Fenek zalezl do vrátnice úplně zničen. "Ejhle, vskutku," myslil si pan Kopfrkingl a vyšel z budovy na nádvoří, "zas jsem mu dal najevo trochu síly a zděsil se. Ejhle, vskutku, jak se dá silou, charakterem prospět lidstvu. Slabí a méněcenní jsou přítěží, k boji o zítřek nepřispějí." Ve vrátnici nádvoří zahlédl pana Vránu, který tam seděl, že měl něco s játry, a zdálo se mu, že se pan Vrána, když ho spatřil, odvrátil…
…