Aufbau-Verlag, Berlin 1955
Přeložil Pavel Eisner
jh: 
Odeon, Praha 1973
…
Krása dělá cudným, pomyslil si Aschenbach a velmi důkladně uvažoval proč. Povšiml si však, že Tadziovy zuby nejsou zvlášť pěkné: trochu vroubkované a bledé, bez třpytu zdraví a podivně křehce průsvitné, jak někdy bývají u chudokrevných. Je velmi útlý, churaví, pomyslil si Aschenbach. Pravděpodobně se nedožije vysokého věku. A vzdal se pokusu objasnit si pocit zadostiučinění nebo uklidnění, který provázel tuto myšlenku.
…
Aschenbach očekával den co den Tadziův příchod a někdy se tvářil, jako by byl zaměstnán, když očekávaný přicházel, a nechal krásného hocha projít zdánlivě bez povšimnutí. Někdy však také vzhlédl a jejich zraky se setkaly. Byli oba hluboce vážní, když se tak stalo. Ve vzdělané a důstojné tváři staršího nic neprozrazovalo vnitřní pohnutí; ale v Tadziových očích bylo jakési zpytování, jakási přemýšlivá otázka, do jeho chůze se vmísila jakási váhavost, pohlédl k zemi, půvabně zas pohlédl vzhůru, a když přešel, zdálo se něco v jeho držení vyjadřovat, že jen výchova mu brání ohlédnout se.
…