Schocken Books, New York 1946
Přeložili Dagmar a Pavel Eisnerovi
jh: 
Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1965
…
"Nepřikládejte tomu smíchu zvláštní význam," řekla dívka K., jenž zase zesmutněl a hleděl do prázdna, jako by nebylo třeba, aby mu někdo něco vysvětloval, "ten pán – smím vás představit, viďte? (pán svolil pokynutím ruky) – ten pán tady je informátor. Dává čekajícím stranám všechny informace, kterých je třeba, a protože naše soudnictví není mezi obyvatelstvem zvlášť známé, je požadováno mnoho informací. Dovede odpovědět na každou otázku, můžete si ho vyzkoušet, až se vám jednou bude chtít. To však není jediná jeho přednost, jeho druhou předností je ten elegantní oblek. My, totiž úřednictvo, jsme usoudili, že informátor, který má pořád jednání se stranami, a to jako první z nás, musí se také elegantně oblékat, aby první dojem byl důstojný. My ostatní jsme bohužel oblečeni velmi špatně a staromódně, jak můžete vidět hned na mě; nemělo by ani mnoho smyslu vynakládat něco na šatstvo, když jsme skoro ustavičně v kancelářích, vždyť tady i spíme. Ale, jak jsem už řekla, pro informátora jsme považovali šaty za nezbytné. Poněvadž jsme je však nemohli dostat od naší správy, která je v těchto věcech trochu podivná, uspořádali jsme sbírku – také některé strany přispěly – a koupili jsme mu tady ten krásný oblek a ještě jeden. Všechno by teď měl už pohromadě, aby působil dobrým dojmem, ale tím svým smíchem všechno pokazí a leká lidi."
…
Ať K. nezapomíná, že řízení je neveřejné, veřejným se může stát, pokládá-li to soud za nutné, zákon však zveřejnění nepředpisuje. Proto také jsou soudní spisy, především obžalovací spis, obžalovanému a jeho obhájci nepřístupné, takže se všeobecně neví nebo aspoň ne přesně, proti čemu by se první podání mohlo obracet, a tak se může vlastně jen náhodou obsahovat něco, co by mohlo mít význam. Skutečně výstižná a průkazná podání lze vypracovat teprve později, když při výsleších obžalovaného vyniknou jasněji jednotlivé body obžaloby a jejich odůvodnění nebo když se jich lze dohadovat. Za takových okolností je obhajoba ovšem ve velmi nepříznivé a svízelné situaci. Ale i to je záměrné. Obhajoba totiž není zákonem vlastně dovolena, ale jen trpěna, je dokonce sporné, má-li se příslušné místo v zákoně vykládat aspoň v tom smyslu, že je trpěna. Přesně vzato, není tedy vůbec žádných advokátů soudem uznaných, všichni, kdo před tímto soudem vystupují jako advokáti, jsou po pravdě jen advokáty pokoutními.
…
Neboť advokátům – a i nejnepatrnější mají přece o poměrech aspoň částečný přehled – ani zdaleka nepřijde na mysl, aby chtěli u soudu zavádět nebo vymáhat nějaké nápravy, zato však – a to je velmi příznačné – skoro každý obžalovaný, i úplní prosťáčkové, začne hned po zahájení procesu myslet na zlepšovací návrhy a tím často promarní čas a sílu, jichž by se dalo mnohem lépe použít jinak. Jedině správné je smířit se s danými poměry. I kdyby bylo možné zlepšit jednotlivosti – to však je nesmyslná pověra -, dosáhlo by se nanejvýš něčeho pro případ budoucí, sobě samému by však člověk nesmírně uškodil, neboť by vzbudil zvláštní pozornost vždy pomstychtivého úřednictva. Jen nevzbudit pozornost!
…
"Viděl jsem ty pány tam v čekárně," řekl K., "jejich čekání mi připadalo tak marné." "Čekání není marné," řekl obchodník, "marné je jen samostané zasahování. Řekl jsem už, že mám teď kromě tohoto advokáta ještě pět dalších. Člověk by přece myslel – zpočátku jsem si to myslel sám -, že bych jim teď mohl tu záležitost úplně přenechat. To by však byl velký omyl. Mohu jim přenechat ještě méně, než kdybych měl jen jediného. Tomu asi nerozumíte?"
…