Mind and Nature: A Necessary Unity, A Bantam Book 1988
Přeložila Lucie Šavlíková
Malvern, Praha 2006
…
Ne že by se v přírodních jevech odrážely ty nejjednodušší, nejhrubší, nejanimálnější a nejprimitivnější stránky lidské bytosti. Naopak, ty složitější, estetické, jemnější a elegantnější rysy lidí odrážejí přírodu. Tam, na druhé straně zrcadla, v "přírodě", jsem nespatřil svou chtivost, dravost, to, čemu se říká "animálnost" nebo "instinkty", ale spíše kořeny lidské souměrnosti, krásy a ošklivosti, estetiky, samo lidské žití – i trochu té moudrosti. Moudrost člověka, jeho tělesný půvab a dokonce i sklon vytvářet krásné předměty jsou stejně "animální" jako jeho krutost. Koneckonců, samotné slovo "animální" přece znamená "vybavený duchem a myslí" (lat. animus).
…
Nikdy jsem nemohl přijmout jednu z prvních vět Geneze: "Země byla pustá a prázdná." Taková prvotní tabula rasa by způsobila značné termodynamické problémy na další miliardu let. Země asi nikdy nebyla pustá a prázdná o nic víc než lidská zygota – oplozené vajíčko.
…
Samozřejmě, že otázka, kterou jsem položil psychiatrům, byla v podstatě stejná jako ta, kterou jsem položil studentům umění: Existuje biologický druh entropie?
Obě se týkaly dělící čáry mezi světem živým (kde dochází k rozlišování a kde rozdíly mohou působit jako příčiny) a světem neživých kulečníkových koulí a galaxií (kde "příčinami" jevů jsou síly a nárazy). Jung tyto dva světy pojmenoval (v návaznosti na gnostiky) creatura (řád stvoření) a pléroma (neživý řád slepého mechanična). De facto jsem se tedy ptal na rozdíl mezi fyzikálním světem pléromatu, kde se vše dá uspokojivě vysvětlit pomocí sil a nárazů, a světem živých tvorů – stvoření, který nemůžeme pochopit bez rozdílů a odlišností.
…
Vrátili jsme se zpět k symetrii a někdo řekl: "Ano, jedno klepeto je větší než druhé, ale obě se skládají ze stejných částí."
Jak krásný a vznešený výrok. Jak ten člověk elegantně zavrhl myšlenku, že by velikost mohla být prvotně důležitá, a zaměřil se na spojující podobu. Odhlédl od nesouměrnosti rozměrů ve prospěch mnohem hlubší: korespondence formálních vztahů.
…
Krabí anatomie je členěná a rytmická, objevuje se v ní, stejně jako v hudbě, repetitivní modulace. Směr od hlavy k ocasu skutečně odpovídá následnosti v čase; z hlediska embryologie je totiž hlava starší než ocas. A zepředu dozadu volně proudí tok informací.
…
Svou ústřední myšlenku teď mohu vyjádřit následovně: Podobnost mezi různými podobami je vlastně podoba vyššího řádu – podoba podob. Pravě ona je důkazem širokého zevšeobecnění, že svět je propojen podobami.
…
Pamatuji si, jak jsem se nudil při větných rozborech a později v Cambridgi při srovnávací anatomii. Oba předměty, tak jak byly vyučovány, mi připadali krutě neskutečné. Bývali bychom se mohli dozvědět něco o spojujících podobnostech; o tom, že k jakékoli komunikaci je nutný kontext, že bez kontextu není významu a že kontexty poskytují význam, neboť jsou uspořádány. Učitel mohl naznačit, že růst a diferenciace musejí být řízeny komunikací. Podoby zvířat a rostlin jsou vlastně přeměněné informace. Jazyk sám je určitou formou komunikace. Struktura vstupu se musí nějak odrážet ve struktuře výstupu. Anatomie musí obsahovat něco analogického gramatice, protože veškerá anatomie je přeměnou informačního materiálu v kontextuální tvary. A konečně, kontextové tvarování je jen jiný název pro gramatiku.
…
Takže bezprostředním záměrem této knihy je vytvořit obraz toho, jak je svět propojen po mentální stránce. Jak jsou propojeny myšlenky, informace, stupně logické a pragmatické bezrozpornosti? V jakém vztahu je logika – tradiční způsob řetězení myšlenek – k vnějšímu světu věcí a bytostí, částí a celků? Probíhají myšlenky skutečně v řetězcích nebo jim byla tato lineární posloupnost vnucena vědci a filozofy? Jak se má svět logiky, vyhýbající se "důkazům kruhem", ke světu, v němž je kruhové řetězení příčinnosti spíše pravidlem než výjimkou?
…
Předpoklad této knihy – který vás samozřejmě může přesvědčit jen v případě, že to, co říkám, odpovídá tomu, co víte, a který se za pár let může zhroutit nebo úplně změnit – zní, že věda je způsob vnímání a dávání "smyslu" našim vjemům. Avšak vnímání pracuje jen na základě rozdílů. Každá přijatá informace je nutně informací o rozdílu a každé vnímání rozdílu má své hranice. Příliš jemné nebo pomalu probíhající rozdíly nelze rozeznat. Naše vnímání je nezachytí.
…
Věda zkoumá, leč nedokazuje.
…
Na jiném místě knihy se ještě zmíníme o tom, že je veliký rozdíl mezi výroky, které se týkají určitého popsaného jednotlivce a výroky o nějaké třídě. Taková tvrzení jsou jiného logického typu a z jednoho usuzovat na druhé je vždy nejisté. Věta "Kapalina vře" se nachází na jiné úrovni logického typu než věta "Tato molekula půjde jako první".
Jde o problém významný v mnoha směrech pro teorii dějin, pro filozofii evoluční teorie a obecně pro pochopení světa, ve kterém žijeme.
…
Nakonec budiž řečeno, že svět epigeneze a svět evoluce je určitým způsobem vyjádřen ve dvojím paradigmatu druhého termodynamického zákona.
Totiž že:
a) řád, podoba a negativní entropie jsou vždy pohlceny náhodným působením pravděpodobnosti, ale
b) pro vytvoření nového řádu je zapotřebí působení náhody, velkého množství ještě neuskutečněných možností (odpovídajících entropii). Právě z náhody si organismy vytvářejí nové mutace a z náhody také čerpají velké stochastické procesy k inspiraci k řešení problémů. Evoluce totiž nakonec vede až ke klimaxu – k ekologickému vyčerpání všech možností diferenciace. Učení vede až k přeplněné mysli. Tím, že se přežívající druh vrací zpět k nepoučenému a masově produkovanému vejci, čistí si stále znovu paměť, aby mohl přijímat nové.
…
Pokud řetězce příčin a následku začnou probíhat v kruhu (nebo ještě složitěji), při popisu nebo zaznamenání řetězce do bezčasé logiky vzniknou protimluvy; paradoxy, které čistá logika nemůže připustit. Za příklad těchto paradoxů nám poslouží obyčejný elektrický obvod u zvonku, je to zřejmý případ takového paradoxu, jakých jsou u biologické homeostáze miliony.
…
Muž se holí břitvou, kterou drží v pravé ruce. Dívá se do zrcadla a vidí tam svůj obraz, který se holí levou. Říká si: "Levá a pravá strana jsou převrácené. Proč se nepřevrátil taky spodek a vršek?"
…
Tato kapitola se zabývala různými způsoby, v nichž z kombinací informací různého typu či z různých zdrojů povstalo něco víc než jejich pouhý součet. Výsledná množina je víc než součtem svých prvků, protože kombinace částí není pouhým sčítáním; jde spíše o násobení, dělení či vytváření logických produktů. Náhlý záblesk osvícení.
…
Neměli bychom podceňovat skutečnost, že si téměř nikdy neuvědomujeme, jakým směrem se ubírají změny našeho stavu. V jedné takové kvazivědecké historce se praví, že když usadíte žábu do hrnce se studenou vodou a pak zvolna, jemně zvyšujete teplotu vody tak, aby nedošlo k žádné výrazné změně, žába nikdy nevyskočí. Nechá se uvařit. Co když lidský rod sedí v takovém kastrolu, mění své prostředí zvolna rostoucím znečištěním ovzduší a kazí si mozky zvolna upadajícím náboženstvím a výchovou?
…
Jinými slovy, vypínač není, kromě okamžiků, kdy dochází ke změně jeho pozice, a pojem "vypínač" má tedy zvláštní vztah k času. Má blíže k významu "změna" než k významu "předmět".
…
Už sám fakt humoru v mezilidských vztazích naznačuje, že alespoň na této biologické úrovni hraje mnohonásobné typování zásadní úlohu. Kdyby nedocházelo k deformaci logického typování, humor by byl zbytečný a možná by ani nemohl existovat.
…
Jedním z obecných předpokladů této knihy je, že jak genetická změna, tak proces zvaný učení (včetně somatických změn způsobených zvyky a prostředím) jsou procesy stochastické. V každém z nich podle mého probíhá proud událostí, které jsou v určitém smyslu náhodné, a každém z nich je přítomen nenáhodný proces výběru, díky němuž některé náhodné prvky "přežívají" déle než ostatní. Nic nového nemůže vzniknout bez náhody.
…
Máme tedy co do činění se dvěma velkými stochastickými soustavami, jež na sebe zčásti vzájemně působí, zčásti však probíhají odděleně. Jeden z obou typů soustav zosobňuje každý jedinec a říká se mu učení; druhý typ je přítomný v dědičnosti a uskutečňuje se v populaci a nazývá se evoluce. První se týká jediného života, druhý je záležitostí mnoha generací a množství jedinců.
Posláním této kapitoly je ukázat, jak oba stochastické systémy, pracující na odlišných logických úrovních, společně zapadají do jediné přetrvávající biosféry, která by nevydržela, kdyby somatické nebo genetické změny vypadaly zásadně jinak, než vypadají.
…
Za jakých okolností se z hlediska přežití vyplatí nahradit somatickou regulací genetickou?
Cenou za takovou změnu je, jak už jsem řekl, snížení přizpůsobivosti; pokud však chceme stanovit podmínky, za nichž je takový přesun v řízení výhodný, musí být tato ztráta vyjádřena přesněji.
Především jsou zde případy, v nichž po přechodu ke genetické regulaci nebude dále přizpůsobivost nutná. Jde o případy, kdy somatická změna reaguje na nějakou stálou vnější okolnost. Příslušníci určitého druhu, kteří žijí ve vysokých horách, mohou své uzpůsobování horskému podnebí, atmosférickému tlaku apod. založit na genetické determinaci. Nepotřebují vratnost příznačnou pro somatické změny.
Naopak pro adaptaci na proměnlivé a vratné podmínky jsou výhodnější somatické změny, kde mohou být únosné jen velmi povrchní somatické změny.
…
Došlo totiž pravděpodobně k tomu – možná následkem malicherných sporů prvních evolucionistů s církví – že z širokého hérakleitovského proudu evolučního procesu byly vyděleny některé zpětné proudy a slepá ramena, na něž se zaměřila veškerá pozornost. Oba velké stochastické procesy byly v důsledku toho zčásti přehlíženy. Ani profesionální biologové si neuvědomili, že evoluce je z širšího hlediska stejně "mimo dobro a zlo" (value-free) a stejně krásná jako tanec Šivy, kde veškerá vznešenost a ošklivost, tvoření a boření jsou vtlačeny a stlačeny do jediné spletité, souměrně probíhající stezky.
…
Jisté je, že mozek neobsahuje jiné hmotné objekty než své vlastní "kanály" a "výhybky", svůj metabolický pohonný materiál, a že celý tento hmotný "hardware" nikdy v narativitě mysli nefiguruje. Myšlení se týká prasat nebo kokosů, ale v mozku žádná prasata ani kokosové ořechy nejsou; v mysli zase nejsou žádné neurony, jen ideje prasat a kokosů. Mezi myslí a záležitostmi, s nimiž se počítá, existuje proto vždy určitá komplementarita. Již samotný proces kódování nebo zastoupení, který nahrazuje prasata a kokosové ořechy jejich idejemi, je krokem, nebo dokonce mohutným skokem z jednoho logického typu na druhý. Jméno není pojmenovaná věc a idea prasete není prase samo.
…
Všimněte si, že v této soustavě policejní a výkonné moci a obecně u všech hierarchií je přímé spojení mezi stupni, které nenásledují "postupně" za sebou, zcela nežádoucí. Celkové organizaci by například nesvědčila přímá komunikace mezi řidičem automobilu a vrchním policejním ředitelem. Takový vztah by měl neblahý vliv na morálku policie. Právě tak by nebylo dobré, kdyby dopravní strážník měl vliv na legislativu, neboť to by podrývalo autoritu policejního ředitele.
…