A Confederacy of Dunces, Luisiana State University Press, Baton Rouge 1980
Přeložil Jaroslav Kořán
jh: 
Odeon, Praha 1989
…
Dodneška měl v pokoji schováno několik pomůcek, jichž tehdy používal; gumovou rukavici, kousek hedvábného potahu ze starého deštníku, kelímek lubrikačního krému. Jejich ukrývání, když bylo po všem, se však stalo posléze príliš skličujícím.
Ignácius pumpoval a koncentroval se. Konečně se dostavila kýžená vidina, důvěrně známý zjev velké a oddané kolie, kterou dostal, když chodil na střední školu. "Huf!" Ignácius málem slyšel Rexův hlas. "Huf! Huf! Grrh!" Rex byl dočista jako živý. Jedno ucho měl svěšené. Hlasitě funěl. Přízrak přeskočil plot a hnal se za klacíkem, který čirou náhodou přistál uprostřed Ignáciovy prošívané deky. Když k němu zrzavobílý kožich doskákal, Ignáciovy zraky se rozšířily, zašvidraly a zavřely se a Ignácius padl vysíleně do svých čtyř polštářů, doufaje, že má v pokoji nějaké papírové kapesníky.
…
"Kdepak je naše kolegyně po přeslici?"
"Musel jsem ji poslat domů. Přišla do práce v noční košili."
Ignácius se zamračil a řekl: "Nechápu, proč jste jí posílal domů. Chováme se tady přece zcela neformálně. Jsme jedna velká rodina. Doufám jenom, že jste tím nenarušil její morálku." Natočil do sklenice vodu, aby zalil své fazole. "Jen abyste se nedivil, až se jednoho božího rána objevím já v noční košili. Shledávám ji docela pohodlným oblečením."
"V žádném případě nechci diktovat, v čem byste měli chodit," řekl úzkostlivě pan Gonzales.
"To doufám. Slečna Trixie ani já sebou věčně orat nenecháme."
…
V mém mozku zuří spor mezi Pragmatismem a Mravností. Světí zářný cíl: Mír, použité prostředky: Zvrhlost? Pragmatismus a Mravnost svádějí v rohovnickém ringu mého mozku urputný zápas, podobný dvěma postavám středověké morality. Nemohu se dočkat výsledku jejich lítého souboje: Jsem příliš posedlý Mírem. (Pro případ, že by snad nějaký prozíravý filmový producent měl zájem o koupi filmových práv tohoto Deníku, činím zde poznámku k filmovému ztvárnění tohoto boje. Znamenitý hudební doprovod by poskytla pila a hrdinovy oční bulvy by mohly být během sekvence symbolicky obráceny vzhůru. V dragstóru nebo motelu či v jakém to brlohu, kde jsou "objevovány" talenty, by se jistě našel nějaký přitažlivý nový objev pro roli pracujícího mládence. Film by se mohl natáčet ve Španělsku, v Itálii nebo v nějaké jiné zajímavé zemi, kterou by herci rádi navštívili, třeba i v Severní Americe.)
…
"Ten člověk je nebezpečný radikál," řekl chmurně Ignácius. "Nebesa jenom vědí, jaké politické a ideologické horory se mu líhnou v hlavě. Co když tě bude mučit, ne-li něco horšího?"
"Kdo si myslíš, že jseš, abys mi radil, co mám a nemám dělat, Ignácie?" paní Reillyová upřela oči na rozčertěného syna. Byla znechucená a unavená a nezajímalo jí nic, co ještě Ignácius mohl říci. "Claude je trouba. Fajn. To ti přiznám. Mně se ty Claudovy řeči vo komunistech taky nelíběj. Fajn. Možná že vo politice nic neví. Ale já vo politiku nedbám. Já dbám vo to, aby se mi dostalo aspoň trochu slušný smrti. Claude umí bejt na člověka laskavej, a to je víc, než co dokážeš ty s celou svou politikou a vysokejma školama. Za všecko dobrý, co jsem pro tebe v životě udělala, jsem ti byla jenom vošlapkem. Ráda bych, aby na mě byl eště někdo hodnej, než mě strčej do hrobu. Všemu ses naučil Ignácie, jenom ne tomu, jak bejt člověkem."
"Tobě není dobré zacházení souzeno," vykřikl Ignácius. "Jsi jasná masochistka. Dobré zacházení by tě uvedlo ve zmatek a zahubilo."
…