Der Sotn in Goraj, Peretz Publishing House, Tel Aviv 1992
Přeložil Jan Skoumal
jh: 
Argo, Praha 2003
…
Reb Bejniš se hotoví k válce se sektou Šabtaje Cviho. Poslal už Grunama, aby vypátral hauzírníkovy spády, a na ohradě školního dvora vyvěsil zákaz čtení brožur docházejících z ciziny. Vyhlásil, aby všichni, kdo mají amulety, je přinesly k prohlídce, protože se povídá, že v mnoha jsou vepsána jména nečistých duchů a také jméno Šabtaje Cvi. V sobotu pak mezi ranní bohoslužbou a dodatečnými požehnáními kázal v modlitebně na verš z písně Šalamounovy "Nebuďte mého miláčka, nerušte ho, dokud sám neprocitne" a upozornil, jak je hříšné chtít uspíšit příchod spásy. Také mluvil o falešných Mesiáších, kteří se objevili v dřívějších dobách, a o pohromách, které se skrze ně na Židy snesly. Aby se mladíci kabalisté nemohli uprostřed noci scházet jako dosud, nařídil studovnu a lázeň na noc zamykat. Reb Iče Mates se už o půlnoci nemůže potápět v mikve, atack chodí za město k řece a bere si sebou hák na rozbíjení ledu. Před ním s dřevěnými lucernami kráčejí dva mládenci z jeho družiny, aby mu svítili na cestu, protože v ní je plno jam a výmolů. Reb Iče Mates si nese kabalistický spis Sefer Jecira, aby odehnal zlé duchy. Tiše, bez jediného vzdechu se svlékne a zmizí pod vodou. Aby se nedej Bůh neztratil od prosekaného otvoru, dají mu držet provaz. Když skončí s ponořováním, promrzlé tělo si nepřikryje, ale válí se ve sněhu nahoru a dolů a vypočítává své hříchy. Vyznává se dokonce i z trápení, jež způsobil matce, když ležel v jejím klíně… Reb Bejniš mu říká: "Pobožný trotl…"
…
Goraj je v povznesené náladě. Každých pár dní se strojí svatba. Dvanáctileté ženičky si vykračují těhotné. Reb Gedalja s Levim zprostili všechny opuštěné ženy závazků a už si všechny našly muže. Podle výpočtů reba Gedalji se koncem léta, v polovině měsíce elul, ozve roh Mesiášův a nato tři dni pře Novým rokem se spustí oblak, zbožní lidé si na něj nastoupí a odletí do Svaté země. Denně mezi odpoledním a večerním modlením vypráví shromážděným o příštích zázracích. Každý ze spravedlivých bude mít tisíc gójských služebníků, třikrát denně se zaletí poklonit na Chrámovou horu jako pták. Chromí se uzdraví, oškliví zkrásní. Jíst se bude ze zlatých mis, pít se bude jen víno. Dcery se budou koupat v řekách balzámu a vůně jejich těl se ponese celým světem. Synové si lukem a šípy budou střílet na zbylé nepřátele Izraele. Páni, kteří se k Židům dobře chovali, budou i se svými rodinami ochráněni a stanou se sluhy bohaojných synů Judy.
Čím blíže je měsíc elul, tím více sílí víra gorajských. Kramáři už neprodávájí, řemeslníci nechali práce. Nechystají se žádné zásoby na příští rok, jí se to, co zbylo ve spížích. Lidé jsou líní jít na chrastí, a tak si zvykli topit dřevem z vlastních domů, protože v zimě už beztak budou v Jeruzalémě. Rozebírají ploty a kůlny. V některých domech už po troškáxh strhli šindele a spálili je. Mnozí spí v šatech: kdyby se oblak snesl v noci, nebudou se muset honem olékat. Reb Godl Chasid má už knihy uchystané v ranci, jako při požáru. Třikrát za den vyjde podívat se východním směrem, není-li vidět nějaké znamení, mhouří oči jako na prudkém světle a žadoní: "Pane všeho světa, rychle…! Už nemáme sílu čekat…"
…