05. June 2010 · Write a comment · Categories: book · Tags:

Stieg Larsson: Muži, kteří nenávidí ženyMän som hatar kvinnor

Přeložila Azita Haidarová

jh: vrána vrána vrána

Host, Brno 2008

"Tak jste dnes dostal pořádně na frak," konstatoval Průmysl dnes, který evidentně poslal mladého zástupce.

"To jo," přiznal Mikael. Sotva mohl tvrdit něco jiného.

"Jaký je to pocit?"

Navzdory vážnosti situace si nedokázal Mikael ani starší novináři odpustit úsměv nad tou otázkou. Mikael si vyměnil pohled s TV4. Jaký je to pocit – otázka považovaná seriózními novináři všech dob za jedinou, kterou jsou Pitomí Sportovní Reportéři schopni položir Udýchanému Sportovci za cílovou páskou. Ale pak znovu zvážněl.

"Říkal jste, že víte, co dělám."

"Jste hackerka. Vlezla jste mi do počítače."

"Jak to víte?" Lisbeth si byla naprosto jistá, že po sobě nezanechala žádné stopy a že by její počin nedokázal odhalit nikdo jiný než bezpečnostní konzultant nejvyššího kalibru, který by skenoval harddisk zároveň s jejím vstupem do počítače.

"Udělala jste jednu chybu." Mikael jí vysvětlil, že citovala verzi textu, která existovala pouze a jedině v jeho počítači.

Lisbeth Salanderová dlouho seděla mlčky. Nakonec na něj pohlédla bezvýraznýma očima.

"Jak jste se tam dostala?" zeptal se Mikael.

"To je moje tajemství. Co s tím chcete dělat?"

Mikael pokrčil rameny.

"Co můžu dělat? Možná bych si s vámi měl promluvit o etice, morálce a o tom, jak je nebezpečné strkat lidem nos do soukromí."

"Jako novinář děláte úplně to samé."

Mikael přikývl.

"Jistě. Právě proto máme my novináři etickou radu a ta sleduje morální aspekty naší práce. Když napíšu článek o nějakém parchantovi ze světa bankovnictví, tak například vynechám jeho nebo její sexuální život. Nebudu psát, že padělatel šeku je lesba, že šoustá se svým psem nebo něco podobného, i kdyby to nakrásně byla pravda. I parchanti mají právo na soukromí a zveřejňováním životního stylu můžeme druhým hodně uškodit. Chápete, co tím myslím?"

"Ano."

"Takže vy jste porušila mou integritu. Můj zaměstnavatel nepotřebuje vědět, s kým to dělám. To je jen moje věc."

Tvář Lisbeth Salanderové ožila křivým úsměvem.

"Vám se nelíbí, že jsem se o tom zmínila."

"V mém případě na tom nijak zvlášť nezáleží. O vztahu s Erikou ví polovina města. Jde o princip."

"V tom případě by vás mohlo potěšit, že i já mám své principy odpovídající vaší etické radě. Říkám ji principy Lisbeth Salanderové. Myslím tím, že parchant zůstane vždy parchantem, a pokud ho můžu poškodit tím, že na něj něco podobného vyčmuchám, dobře mu tak. Jen mu to vracím zpátky."

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *