Harry Potter and the Philosopher’s Stone, Bloomsbury, London 1997
Přeložil Vladimír Medek
jh: 
Albatros, Praha 2002
…
Brumbál a profesorka McGonagallová se shýbli k uzlíčku pokrývek. Uvnitř, takže ho sotva bylo vidět, ležel malý chlapec a tvrdě spal. Pod čupřinou vlasů černých jako uhel, která mu spadala do čela, spatřili sečnou ránu podivného tvaru, která ze všeho nejvíc připomínala blesk.
„Takže tam ho…?“ šeptla profesorka McGonagallová.
„Ano,“ přisvědčil Brumbál. „Ta jizva mu zůstane na celý život.“
„Nemůžete s tím něco udělat, Brumbále?“
„I kdybych mohl, neudělal bych to. Jizvy jsou občas k užitku. Já sám mám nad levým kolenem jizvu, na které je dokonalý plán londýnského metra.“
…
„Myslel jste, že je zbytečné otvírat nějakou učebnici, než přijedete sem, že ano, Pottere?“
Harry se přemohl a zpříma pohlédl do Snapeových studených očí. Samozřejmě že si u Dursleyových všechny učebnice předem prošel; jak si však Snape mohl myslet, že si z Tisíce kouzelnických bylin a hub zapamatuje úplně všecko?
Hermiona mávala zdviženou rukou, Snape si jí však nadále nevšímal.
„Pottere, jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem?“
To už Hermiona vstala a natahovala ruku až ke stropu sklepení.
„To nevím,“ odpověděl Harry klidně. „Myslím ale, že Hermiona to ví, tak proč se nezeptáte jí?“
…
„Zítra se Zrcadlo přestěhuje na nové místo, Harry, a žádám tě, abys ho už nehledal. Pokud bys na něj přece ještě někdy narazil, budeš už vědět, jak se věci mají. Nestačí jenom prodlévat v snách a zapomenout žít, to si zapamatuj. A teď, když už jsme domluvili, proč si zas neoblékneš ten svůj ůžasný plášť a nejdeš do postele?“
Harry vstal.
„Pane – pane profesore? Mohu se vás na něco zeptat?“
„Právě jsi to udělal,“ usmál se Brumbál. „Přesto mi můžeš položit ještě jednu otázku.“
„Co vidíte vy, když se do toho zrcadla podíváte?“
„Já? Vidím sám sebe, jak držím v ruce tlusté vlněné ponožky.“
Harry jen vytřeštil oči.
„Ponožek člověk nikdy nemá dost,“ vysvětlil mu Brumbál. „Zas máme za sebou další Vánoce a já jsem nedostal ani jedny. Všichni mi pořád dávají jen samé knížky.“
…
Při všem rozruchu kolem bodů, o které Nebelvír připravili, Harry úplně zapomněl, že si mají odpykat i potrestání. Napůl čekal, že si Hermiona začně stěžovat, poněvadž si celý večer nebude moci opakovat, neřekla však ani slovo. Stejně jako Harry měla pocit, že si trest zaslouží.
…