jh: 
Art-servis, Praha 1990
…
“Já bych se taky hnedka vrátil do fabriky! V neděli bych si šel klidně na pivo. A na fotbal. Kdepak, soudruzi! My už nebudeme mít odpočinek! Teďka jsme povolaní převrátit svět! Pozor! Ne vzhůru nohama…! Hlavou vzhůru! Vzhůru nohama převrátil svět kapitalismus!”
Potlesk. Kdosi volá: “Sláva!”
“Kolik je mu let?” říká někdo před Ludvíkem. “Šedesát? Jo? Ale to je Jura!”
“Nemyslete si! Nemyslete si! Že je to všem tak jasný…! Máme i u nás všelijaké… pány soudruhy…! Různé ty Košary…”
Mezi posluchači nastává šum. Soudruh chvíli čeká.
Vypadá zamyšleně. Jako člověk, který ví mnohem víc. Než kolik může povědět.
“Tondly!” jmenuje. “Klepáče! Šlésingry! a spol.!”
Hluk se stupňuje. Lidé se baví mezi sebou. Vzrušeně.
“Košara…!” říká Soudruh. Aby přehlušil šum. “Košara nám například doporučuje nezavírat staré cihelny. A nepřevádět lidi tam, kde je potřebujeme! Aby prý nám nenastaly disproporce! Říkáme: ne…! Ne, pane Košara! Disproporce by nastaly, kdybysme vás a vám podobná individua nechali útočit na generální linii strany!”
Bouřlivý potlesk. Ludvík rovněž tleská. Spíš nepříčetně. Rozhlíží se. Jestli ho někdo nepoznává…
…