Die Jüdin von Toledo, Aufbau-Verlag, Berlin 1956
Přeložil Valter Feldstein
jh: 
Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1965
…
Odhodil královský plášť a již mu navlékali řídce pletenou drátěnou košili. Zatroubili polnice a herold zvolal: „Proti dalšímu býkovi nastoupí don Alfonso, z milosti boží král toledský a kastilský.“
…
Nyní měl don Alfonso říci obvyklou galantní větu, například: Není zatěžko být laskavý k takové dámě, jako jsi ty. Ale najdnou měl po krk toho klopotného, vyumělkovaného, módního žvanění. A téhle Raquel určitě připadají ty galantní tlachy komické. Ale jak s ní vlastně mluvit? Nepatřila k těm dámám, očekávajícím přehnanou, nic neříkající zamilovanou konverzaci, a tím nepatřila k ženám, před nimiž je možno se chovat se s vojáckou neurvalostí. Byl zvyklý na to, že každý má své pevně určené místo, a on, Alfonso, věděl vždycky s naprostou jistotou, koho má před sebou. Ale jak je to s touhle doňou Raquel a jak se má před ní chovat, to nevěděl. Všecko, co se týkalo jeho žida, pozbývalo okamžitě svých pevných obrysů a zřetelnosti. Co vlastně chce od téhle doni Raquel? Co s ní chce? Chce s ní snad — a v myšlenkách použil velmi drsného výrazu své vulgární latiny — spát? Nevěděl.
…