Index, Köln 1982
Ilustroval Antonín Málek
jh: 
…
A proto říkám: NECHCI! Ne z hrdinství, já, jak už jste si mohla všimnout, vůbec nejsem statečný. Ale už příliš mnoho vím, než abych mohl začít hledat svůj podíl viny. A už vůbec netoužím splynout. Není s čím. A taky se nemíním zařadit. A na opozici nemám dost sil. Být v tomhle krutém režimu opozičníkem znamená živořit. Nemám odvahu k živoření. Snad kdybych nebyl tak sám. Kdyby nás bylo víc. Osamocený opozičník je směšný. Nezmůže vůbec nic. Doba donkichotů minula. A já miluju slávu, uznání. Hmatatelnou slávu a hmatatelné uznání. Rozmach. Sladký život, chcete-li. V našich podmínkách. Jsem nádoba křehká. A jako takový chci žít. Na jiný život nemám sil a nemá pro mě cenu.
…
Návštěvy vzoru, který zkrachoval. Znáte něco nevkusnějšího? Ale copak jsem jim to mohl pokazit? A copak oni mohli za mnou nejít? Znáte to! Onen oboustranně ohleduplný postoj kultivovaných lidí, který je možná povznášející, ale za který si ani jedna ani druhá strana nic nekoupí. Ti chlapci se však pyšnili, že za mnou chodí, že se nebojí za mnou chodit, že riskují chodit za mnou; a byli tak strašně mladí, že jsem nemohl jim nedopřát, aby se cítili charakterní. Kdopak může vědět, kdy jim se bude v životě hodit ta chvíle, kdy se dokázali nepodělat.
…