30. April 2012 · Write a comment · Categories: book · Tags:

Jan Zábrana: Sedm povídekAtlantis, Brno 1993

povídky Nohy, Psovod Gerža, V noci u pece, Kurevská zima, Peklo peněz, Srdce ženy, Smaltovna

jh: vrána vrána vrána

…

„Všechno na nich stárne. Vpředu jim to poklesne, vzadu se to rozjede do šířky…“

„Jak u který,“ řek Jolich, „některá ženská má zadek jako dva kameny. Takovej se hned tak nerozjede.“

„Ale vůbec, jak jim přejdou jistý léta, tak z nich všechen cuk vyprchá, nic tě k nim netáhne…“

„Copak někdo mluví vo starejch bábách?“ řek Jolich. „My mluvíme vo Ritě.“

„A vo Lídě,“ řek Olišar.

„Rita ještě dlouho nebude stará,“ řek jsem. „Ještě dlouho ne.“ Peguš řek: „Kdybyste radši spali, blbci. Z tohohle je hovno. Furt jen vo tom mrouskání. Jolich zas nebude spát.“

„Hele, ty mi vyliž prdel, hajzle,“ řek Jolich. „Vyser se na mě, jó? Vo žádnym mrouskání se nemluvilo. Šla řeč vo Lídinejch nohách.“ Chvíli bylo ticho. Pak řek Olišar:

„Zejtra zas ty zasraný mrtvoly.“

…

(…) a měl jsem pocit, že jsem ze všeho už utahanej a že mě jenom málo věcí baví a že je to všecko špinavost, ale když jsem vzpomínal, tak toho byl život plnej a všichni to dělali a věděl jsem, že už je to dávno, co jsem přestal přemejšlet, co je správný a co není, poněvač jsem měl toho dost, abych vůbec něco dělal, a na přemejšlení jsem byl línej a jenom jsem věděl, že je velká propast mezi létama v Humpolci a že se každým rokem v Praze víc a víc zvětšuje a že jsem z toho měl na začátku radost, že se ta propast zvětšuje, a napadlo mě, že bejt dospělej znamená dělat špinavosti, a že když se člověk vohlídne dozadu, když už je dospělej pár let, tak za sebou nemá nic než špinavosti a před sebou taky nic jinýho, všecko mi to bloudilo hlavou a jedinej vejsledek ze všeho byl, že se vlastně cejtim v Praze strašně nešťastnej, a přitom jsem věděl, že všude jinde by to bylo stejný, a hrozil jsem se, že už před sebou v životě nemám nic, nač bych se moh těšit, ani holky, ani žádnej cíl, jenom strašnou prázdnotu, do který se musí ráno vstávat a skrz ni se protlouct do večera, než jdu zas spát, a že byla léta, kdy se svět zdál plnej srandy a úžasnej věcí, a že teďka je už všecka sranda jen taková hořká a žádný úžasný věci nejsou, a (…)

…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *