Druhé město, Brno 2009
jh: 
…
Rodina ruského emigranta v Berlíně, které náhodně padne do rukou agent KGB, takto úředník na berlínském konzulátě SSSR. Rozhodnou se postavit ho před improvizovaný soud a vynést rozsudek nad jedním z těch, co věznili, trýznili a vraždili jejich příbuzné a přátele a je samotné vyhnali do emigrace. Váhají mezi trestem smrti, anebo doživotím a rozhodnou se pro humánnější doživotí, protože přece jenom nejsou jako oni. Pak upraví koupelnu ve svém bytě jako vězeňskou celu a do ní zavřou svého doživotního vězně. Ale tím okamžikem pro ně začal nový život. Stávají se teď vězeňskými dozorci a jejich povinností je starat se o jeho vězeňské přebývání. A protože tohle je humánní, nikoli sovětské vězení, dobře ho živí a jako mimořádné privilegium — o němž se ani nesnilo takzvaným třídním nepřátelům v sovětských kriminálech a lágrech — bude vězeň dostávat ke čtení knihy, aby se mohl vzdělávat, případně i zažívat estetické blaho nad mistrovskými literárními díly. Spí na matraci ve vaně, dostává pravidelně čisté prádlo a pozvolna i tloustne v elegantním županu, který tu vyfasoval místo vězeňského mundúru. V rodině je dohodnuto, že když se v té koupelně dožije vyššího věku než jeho věznitelé, podědí ho jejich děti, případně pak dál děti jejich dětí, budou si ho prostě předávat z generace na generaci.
…