The Garden of Eden, 1986
Přeložila Jitka Beránková
jh: 
Práce, Praha 1991
…
David dívku odvezl, aby vyzvedli její zavazadla z velké isotty se sklápěcí střechou, která zůstala zaparkovaná před kavárnou v Cannes.
Po cestě mu řekla: „Tvoje žena je báječná, jsem do ní zamilovaná.“
Seděla vedle něho a David se nepodíval, jestli se začervenala.
„Taky jsem do ní zamilovaný.“
„I do tebe jsem zamilovaná,“ řekla. „Je to v pořádku?“ Nechal klesnout paži na její rameno, stiskl ho rukou a dívka se o něj opřela.
„Uvidíme.“
„Jsem ráda, že jsem menší.“
„Menší než kdo?“
„Než Kateřina,“ řekla.
„No to je nádhera, říkat tohle.“
„Myslela jsem tím, že bys mohl mít rád někoho mojí výšky. Nebo tě zajímají jen vysoké dívky?“
„Kateřina není vysoká.“
„Ovšem že ne. Myslela jsem tím jen, že nejsem tak vysoká.“
„To ano. A taky jsi velmi tmavá.“
„Ano. Budeme spolu vypadat dobře.“
„Kdo?“
„Kateřina a já a ty a já.“
„Budeme muset.“
„Co tím chceš říct?“
„Chci tím říct, že nemůžeme uniknout tomu, abychom spolu nevypadali dobře, jestliže vypadáme dobře, jestliže vypadáme dobře a budeme spolu.“
„Spolu jsme už teď.“
„Ne.“ Řídil jen s jednou rukou na volantu, zakloněný dozadu, aby viděl na silniční ukazatel, kde byla vyznačena odbočující silnice N 7. Položila na něj ruku.
„Jen jedeme ve stejným voze,“ řekl.
„Vím ale, že se ti líbím.“
„Ano. V tomhle máš pravdu, ale to neznamená nic.“
„Něco to znamená.“
„Jen to, co se tím říká.“
„To, co se tím říká, je moc hezké,“ odpověděla a pak už mlčeli, ale ruku neodtáhla, dokud nezabočili na bulvár a nezastavili za starou isottou Fraschini, zaparkovanou před kavárnou pod starými stromy. Pak se na něho usmála a vystoupila z malého modrého vozu.
…