Prey, poprvé vyšlo 2002
Přeložil Richard Podaný
jh: 
Euromedia Group – Knižní klub, Praha 2010
…
Vrčoun se zadíval z okna na poušť. „Taková prdel,“ utrousil. „Je mi srdečně jedno, co se tu posere, úplně jedno.“ Obrátil se ke mně. „Co vy děláte?“
„Jsem programátor.“
„Jste na držhubným?“ Myslel tím, jestli mám smlouvu o mlčenlivosti, která mi nedovolí mluvit o tom, co právě slyším.
„Ano,“ kývl jsem.
„Letíte do továrny dělat?“
„Jako konzultant,“ upřesnil jsem. „Ano.“
„Konzultant, to je to pravý,“ pokyvoval na mě, jako bych byl jeho spojenec. „Žádná zodpovědnost. Žádné závazky. Jenom vyjadřujete názor a díváte se, jak se jím neříděj.“
…
Když se program na bázi distribuované inteligence zastaví, obyčejně je to dočasné. Dříve nebo později způsobí náhodné vlivy z prostředí to, že se některé prvky začnou nějak chovat a přimějí k takovému chování i ostatní. Pak se program zase nastartuje. Jednotky znovu začnou vyhledávat úkol.
Jde zhruba o takové chování, jaké vídáte po konci přednášky v přednáškovém sále. Posluchači nějakou dobu kolují, protahují se, povídají si s těmi, koho mají poblíž, zdraví se s přáteli, sbírají si kabáty a věci. Jen pár lidí odejde ihned a většina publika si jich nevšímá. Když ale zmizí jisté procento obecenstva, ostatní se přestanou hemžit a začnou spěšně odcházet. Je to jakási změna zacílení.
…
Primitivním buňkám trvalo dvě miliardy let, než si opatřily jádro, což byl první krok ke komplexnosti. Jen desetinu té doby, dvě stě milionů let, ale zabral vývoj mnohobuněčných živočichů. A trvalo jen čtyři miliony let dostat se od opů s malým mozkem a primitivními kostěnými nástroji k modernímu člověku a genetickému inženýrství. Tak silně se tempo zrychlilo.
Tentýž rys pozorujeme u chování systémů založených na agentech. Agentům trvá dlouho, než „položí základy“ a dosáhnou raných stadií, ale jakmile to dokážou, následný pokrok je někdy svižný. Není způsob, jak pokládání základů vynechat, stejně jako člověk nemůže vynechat dětství. Předběžné, přípravné práce musejí proběhnout.
Zároveň je ale vyloučeno vyhnout se následnému urychlení. Je to takříkajíc vestavěno do systému.
…
Když tedy uvážíme, že v naší době je evoluční kdeco – evoluční biologie, evoluční medicína, evoluční ekologie, evoluční psychologie, evoluční ekonomie evoluční programování –, až překvapí, jak málokdy lidé přemýšlejí na evoluční bázi. Je to slepé místo lidstva. Díváme se na okolní svět, jako by to byla fotografie, jenže on je to film, on se neustále mění. My samozřejmě víme, že se mění, ale chováme se, jako by to tak nebylo. Realitu změn sami před sebou popíráme. Proto nás změny vždycky překvapí.
…