Stalky & Co., poprvé vyšlo 1899
Přeložil Jaroslav Tafel
Ilustroval Zdeněk Kudělka
jh: 
Naše vojsko, Praha 1971
…
Ředitel pochopil, dokonale to pochopil, a koutky se mu zacukaly pod knírem.
„Pošlete je ke mně hned, školníku. Tenhle případ nemusí čekat.“
„Dobrý večer,“ uvítal ty tři, když pod eskortou vstoupili. „Prosím vás na chvíli o soustředěnou pozornost. Znáte mě pět let a já vás – pětadvacet. Myslím, že si navzájem dokonale rozumíme. Prokážu vám teď ohromnou laskavost. (Prosil bych tu hnědou, školníku. Díky. Nemusíte čekat.) Potrestám vás teď, což se nerýmuje, Brouku, s vaší nevinností. Potrestám vás naprosto bezdůvodně. Vím, že jste do lesa plukovníka Dabneye šli proto, že vás pozval. A nehodlám tam poslat školníka s dopisem, abych si pravdivost vašeho tvrzení ověřil, protože jsem přesvědčen, že tentokrát nelžete ani v nejmenším. Vím taky, že jste nepili. (Netvařte se tak ctnostně, M’Turku, nebo se začnu bát, že mi nerozumíte.) Jste nevinní jako lilie. A právě proto se hodlám dopustit do nebe volající nespravedlnosti. Ublížilo to vaší dobré pověsti, že? Jste zostuzeni před celým oddělením, že? A vy o dobré jméno svého oddělení tolik dbáte, že? No, tak já vás teď seřežu.“
Po těch slovech je každého šestkrát přetáhl.
…