Теллурия, 2013
přeložil Libor Dvořák
jh: 
Pistorius & Olšanská, Příbram 2014
viz také Vladimír Sorokin: Den opričníka
…
Před rokem už si také z kapesného od otce našetřil na telur. Bylo to grandiózní – prožil mnoho nezapomenutelných okamžiků ve velké athénské škole a dověděl se tam plno nového. S velkým Platónem společný jazyk nenašel, jen se s ním trýznivě dlouho a bez jediného slova líbal, trnul přitom blahem a nakonec bohatýrsky stavěnému filozofovi dovolil, aby si s ním dělal, co se mu zachce. Z Pythagora se vyklubal beznadějně nudný patron, starý Plótínos v něm neznámo proč vyvolával mystickou hrůzu, zato s bodrým a tolerantním Parmenidem navázal Engelbert konstruktivní dialog, v němž posel z jedenadvacátého století antickému kolegovi dokázal (za pomoci Hegelovy, Heideggerovy a Sartrovy), že nebytí je stejně reálné jako bytí, z čehož plyne, že je také pravé a jsoucí, což zase znamená, že bytí není věčné, jelikož povstalo z nebytí.
Schopností mu však po tomto tripu nepřibylo a paměť uchovala vlastně jen chuť pánovitého a neodbytného Platónova jazyka.
…