Poprvé vyšlo 1971
jh: 
Mladá fronta, Praha 2013
…
Když jsem přišel do hotelu Praha, tak mne vzal šéf za levý ucho a zatahal mě za něj a povídá: „Jseš tady pikolík, tak si pamatuj! Nic jsi neviděl, nic jsi neslyšel! Opakuj to!“ A tak jsem řekl, že v podniku jsem nic neviděl a nic neslyšel. A šéf mne zatahal za pravý ucho a řekl: „A pamatuj si ale taky, že všechno musíš vidět a všechno slyšet! Opakuj to!“
…
A když jsem ležel nahý a díval se na strop a blondýnka ležela vedle mne a dívala se na strop taky, zničehonic jsem vstal a vytáhl jsem z vázy pivoňku a otrhal jsem okvětní lístky a kolem dokola jsem obložil z několika pivoněk slečně břicho, bylo to tak krásné, že jsem se podivil, a slečna se zdvíhala a dívala se na svoje břicho taky, ale pivoňky padaly, a já jsem ji zatlačil něžně zpátky, aby zůstala ležet, a ze skoby jsem sundal zrcadlo a nastavil jsem to zrcadlo tak, aby slečna viděla, jak krásné je její břicho obložené pivoňkovými okvětními lístky, pravil jsem, to bude krásné, kdykoliv sem přijdu, tak jak tady bude kvítí, tak ti obložím bříško, ona řekla, že tohle se jí ještě nikdy nestalo, takový hold její kráse, a řekla mi, že se do mne těmi květinami zamilovala, …
…
Ale zase se mi stala taková nepříjemnost, že jsem byl potřetí u odvodu, ale i potřetí jsem se nestal vojákem, protože jsem neměl míru, i když jsem se snažil podplatit vojenské pány, přece mne na vojnu nevzali. A v hotelu se všichni smáli a sám pan Brandejs se mne na to zeptal, a tak mne znovu zesměšnil, takže jsem byl maličký a věděl jsem, že budu maličký až do smrti, protože už nevyrostu, a když, tak jedině tak, jak jsem to dělal, že jsem měl tuplovaný podrážky a že jsem zvedal hlavu, pořád jako bych měl maličký límec od fraku, to byla jediná moje naděje, že se mi vytáhne krk, když budu pořád nosit vysoký kaučukový límce. A tak se taky stalo, že jsem chodil na hodiny němčiny, že jsem začal chodit na německý filmy, četl jsem německý noviny a ani jsem se nedivil, že v pražských ulicích chodili v bílých punčochách a zelených kamizolách studenti, a že jsem nakonec byl v hotelu skoro jediný já, kdo obsluhoval německé hosty, všichni naši číšníci si počínali s německými hosty tak, jako by neuměli německy, i sám pan vrchní Skřivánek hovořil s Němci jen anglicky nebo francouzsky anebo česky, …
…