1913. Der Sommer des Jahrhunderts, 2012
jh: 
Host, Brno 2013
…
Braque se právě nastěhoval do nového ateliéru v Paříži, do nejhornějšího patra hotelu Roma v Rue Caulaincourt, a najednou vzal do ruky hřeben a přejel jím po svém obraze Mísa s ovocem, křížové eso — a linie vypadaly jako žilkování dřeva. Picasso obraz viděl ještě týž den. A jako vždycky techniku brzy ovládal lépe než sám objevitel. Tak pospíchali revolucionáři umění stále dál a dál, poháněni panickým strachem, že je měšťanské publikum dokonale pochopí. Picassa by zřejmě uklidnilo, kdyby věděl, že si Arthur Schnitzler 8. února do deníku zapíše: „Picasso: rané obrazy výjimečné; silný odpor proti jeho nynějšímu kubismu.“
…
V Praze se dějí neslýchané věci. Franz Kafka doopravdy 16. března píše Felici: „Ptám se bez okolků, Felice: Měla bys o Velikonocích, tedy v neděli nebo v pondělí, v kteroukoliv libovolnou hodinu pro mne čas, a kdybys ho měla, považovala bys za dobré, abych přijel? Mohla by to být libovolná hodina, nedělal bych v Berlíně nic jiného, než že bych na ni čekal.“ Felice odpovídá okamžitě — ano. A protože v roce 1913 chodí pošta rychleji než v roce 2013, už 17. března Kafka, podle očekávání, píše: „Nevím, budu-li moci jet.“ Pak 18. března: „Překážka sama o sobě stále trvá a obávám se, že bude trvat dál, avšak jako překážka svůj význam ztratila, a já bych tedy mohl, pokud to přichází v úvahu, přijet.“ Devatenáctého března následuje: „Kdyby mi přece ještě něco mělo v cestě zabránit, zatelegrafoval bych Ti nejpozději v sobotu.“ Dvacátého prvního března cementování nejistoty: „Felice! A přitom ještě vůbec není jisté, pojedu-li; rozhodne se to až zítra dopoledne, pořád ještě hrozí shromáždění mlynářů.“
…
A tak když na sever občas dolehlo znepokojující dunění vřavy z Balkánu, byla četba knihy britského publicisty onoho časného léta uklidňující pro intelektuály v Berlíně, Mnichově i ve Vídni. Angell objasňuje, že věk globalizace znemožní světové války, jelikož všechny země jsou již dlouho hospodářsky až příliš vzájemně propojené. A také říká, že vedle ekonomických sítí činí válku nesmyslnou rovněž mezinárodní spojení v komunikaci, a především ve finanční sféře. Norman Angell argumentuje následujícím způsobem: I kdyby se německá armáda chtěla měřit s anglickou, neexistuje „v Německu žádné významné zařízení, které by neutrpělo těžké škody“. Jelikož v případě vypuknutí války by byl „vliv celého německého finančního světa využit proti německé vládě s cílem ukončit likvidační situaci pro německý obchod“, k žádné válce nedojde. Angellovy teze přesvědčily intelektuály na celém světě.
…