Petrov, Brno 2005
Ilustroval Pavel Čech
jh: 
…
I u vašich dveří jednou zazvoní povědomá obluda s hrací deskou pod paží, bude vás přemlouvat, abyste s ní hráli šachy, a bude se snažit prosadit, aby do hry byla zařazena také vyřezávaná figurka kopiníka s tygří hlavou, figurka, jejíž dráha se pohybuje v nepravidelných číhavých spirálách a může vybočovat i dost daleko mimo šachovnici, dokonce i mimo byt. Nestvůry se vrátí, jejich dráp se zatne i do našich nejsoukromějších sametů, vyryje do skla zrcadla v předsíni kresbu znázorňující, jak se žena, kterou nade vše milujete, pyšně účastní mlčenlivé a temné orgie s šesti otylými muži na palubě podzemního bombardéru, prodírajícího se hluboko dole hlínou a kamením, aby se nakonec jako čenich obrovského hraboše vynořila jeho černá příď z pukající dlažby na Národní třídě před okny kavárny Slavie, zrovna ve chvíli, kdy se mladý básník, který tu sedí nad šálkem kávy, definitivně rozhodne, že nechá svou poému o zářících vládcích vnitřní Asie měst nedokončenou, protože už se mu omrzelo psát na psacím stroji, jehož páčky, místo aby spořádaně dopadaly na papír, se co chvíli prohnou v kloubech, natáhnou se a seknou jej jedovatým trnem na svém konci do obličeje, takže po stodvacátém hexametru jeho hlava, ještě před měsícem obdivovaná a hlazená ženami, natekla v kouli, pod jejíž napjatou a zprůsvitnělou kůží se přelévá zelený hnis zánětů.
…
Vojáci, kteří tu mezi kabáty setrvávají dlouhé měsíce, nakonec už sami vypadají víc jako kabáty než jako lidé, také jejich myšlenky se už více podobají myšlenkám kabátů (například celé hodiny myslí na město, kde jsou domy, pomníky a pouliční lucerny na pružinách a po jehož ulicích se prochází osamělý poník); pak se stává, že majitel bytu si omylem v zamyšlení oblékne některého z vojáků a vyjde v něm na ulici. Voják se tím cítí uražen a chce střílet, ale z jeho měkké pušky vypadávají jen zhadrovatělé koule, které se kutálejí po chodníku, kde do nich klovou holubi.
…