День опричника, Izdatělstvo Zacharov, Moskva 2008
Přeložil Libor Dvořák
jh: 
Pistorius & Olšanská, Příbram 2009
…
Je sladké zanechat své semeno v lůně ženy nepřítele státu.
Sladší než utínat hlavy nepřátelům samotným.
Hebké vdoviččiny prstíky mi vypadávají z úst.
Před očima plují barevná kola duhová.
Přenechávám své místo Berlovi. Jeho úd se všitou říční perlou palcátu Ilji Muromce je podoben.
Achich ach…, že tady ale ten dědičný má přetopeno! Vycházím z domu na dvůr a na lavičku usedám. Ty caparty už odvezli. Po zmláceném a pořezaném skotákovi zůstaly ve sněhu jen stříkance krve. Střelci přešlapují v bráně s oběšencem a mrtvého si prohlížejí. Vytahuji krabičku otčin a zapaluji si. Jak já s tímhle zlozvykem odporným busurmanským zápolím! Už jsem počet omezil na sedm denně, ale nechat toho nadobro nemám sil. Otec Paisij už se za mě modlil, svaté knihy mě číst nutil. Ale nepomohlo to… Táhne se dým ve vánku mrazivém. Slunce září stále stejně, se sněhem se líbá. Mám zimu rád. Mráz hlavu čistí, krev z něj lépe proudí. V zimě se v Rusku všechny státnické věci daří rychleji a lépe. O mnoho lépe.
…