Host, Brno 2012
jh: 
…
„Já jsem tomu nikdy nerozuměl,“ ušklíbne se táta a kouká přitom naproti do police, vím přesně na co. Zvedám se a jdu pro tu starou knihu. Položím ji na stolek. Jan Cimbura od Jindřicha Šimona Baara. A vedle ní dávám Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Kouká na mě a na ty knihy.
„To jsou ty naše dva rody, táto,“ říkám a ukazuju na Baara. „Tohle Tomáškové, sedláci, měli půdu a dobytek. A tady,“ ukazuju na Jaroslava Haška, „to jsou plavci od Vltavy, voraři, bezzemci, domkáři, co se v létě doplavili až do Prahy a pili tam a zpívali v nějaký krčmě v Podolí a v zimě dělali v lese, aby měli na chleba… Náš Honza patří sem,“ ukazuju na Haškův román, „a já, já jsem se vždycky potácela někde mezi. Mezi mamkou a tebou.“
…
Posílá mě do ložnice pro kartonovou krabici. Má ji v toaletním stolku po mamce. Vytahuje z ní nějaké dokumenty.
„Tady mám papír na ty pole. A tady to lejstro, to je soudní rehabilitace mýho táty. Kompletní zrušení rozsudku z roku padesát tři. Ruší se tím propadnutí majetku i zákaz pobytu v rodný vesnici.“
Ušklíbne se. V hlavě už mi docela šumí z té slivovice, má pekelnou sílu.
„Chápeš, co to znamená? Tímhle výnosem soudu se můj táta, kterej je čtyřicet let mrtvej, může vrátit do rodný vsi, která už dvacet let neexistuje, protože ji zbourali kvůli jaderný elektrárně…“
…
„Čím to je, pane Tušl, že dneska může ves, která tu byla staletí, jen tak zmizet? Že si ji lidi neubrání?“
„To není najednou, Hanko,“ pan Tušl měl v očích únavu. „Pozoruju to už léta. Ještě po válce byla naše ves samostatná. Bylo tu pár sedláků, co měli větší polnosti, lidi měli mlíko od vlastních krav, byly tu řemesla, kovář tu byl, výčep.“
„A co se teda stalo?“
„Po válce se tu založil národní výbor, ale pak ho odstěhovali, že jsme malá ves. V padesátým třetím udělali zemědělský družstvo, jenže v šedesátejch letech se malý družstva slučovaly a najednou jsme neměli předsedu. Nikdo ze vsi nebyl ani ve vedení toho velkýho JZD. Pár lidí se odstěhovalo, řemeslníci připadli pod podnik komunálních služeb a jezdili za prací do města.“
…