De Bezige Bij, Amsterodam 1999
Přeložila Veronika Havlíková
jh: 
Mladá fronta, Praha 2001
…
Zároveň se smrtí vypravěče proklamoval Nietzsche smrt Boha – ale já byl od začátku přesvědčen o tom, že příběh může jen zdánlivě zobrazovat svět, v němž vládne svobodná vůle a náhoda; neboť v příběhu je i ta sebemenší maličkost zaopatřena a předurčena vševědoucím, všemocným, vše určujícím vypravěčem, i to zdánlivě svobodné a náhodné. Domníval jsem se, že každý příběh, dokonce i příběh ostříleného ateisty, tak nutně zobrazuje svět, v němž vládne ultra ortodoxní bůh. Zkrátka že literatura je zásadně teologické povahy, a podle mého se tedy musí vzdát iluze, že by mohla předložit pravdivý obraz stávající skutečnosti.
…
Grétě se opět podařilo způsobit paniku v pravou chvíli. Sotva ji přivezli do vstupní haly nemocnice, kde zotavující se pacienti v županech a pantoflích popíjeli kávu a ukusovali sušenky spolu s návštěvami, začala výt hlasem vyvěrajícím odkudsi z hloubi čtvrtohor. Werker, ve své nedbalé uniformě bez čepice, gestem naznačil, že on s tím také nic nenadělá; výtahem, dostatečně velikým na nosítka a rakve, vyjeli nahoru. Grétu a obě ženy vzali na sál, ale když je chtěl následovat, zadržela ho šedivějící hlavní sestra.
…
Narodil jsem se v roce 1952, ale k mému filozofickému zrození došlo až v roce 1953; v klíčovém roce pro mikrobiologii. Tehdy sestavili Watson a Crick model molekuly DNA, slavnou dvojitou šroubovici. Kyselina deoxyribonukleová je organická molekula, která funguje jako nosič informace. Je to esence veškerého života. Tam, na té nejhlubši úrovni není žádný rozdíl nejen mezi lidmi, například mezi Židy a antisemity, ale ani mezi lidmy a myšmi a muškáty a viry AIDS.
…
Přerušil jsem spojení s Internetem a se založenýma rukama přemýšlel. To je ale fantastiská pavučina! Zde se všechno slučovalo: hrabě Frankenstein, Alan Turing, počítače, roboty – já sám také, i já byl chycen do té osudné sítě. Kdo nebo co je tím pavoukem uprostřed? Snad přece jen Bůh zvěstovatelky Ady? Vzpomínám si, že jsem jednou jako kluk viděl velkou pavučinu v lese, s velkým tmavohnědým pavoukem uprostřed stříbřitého matematického pětiúhelníku. Když jsem se přiblížil, abych si ho prohlédl, začal najednou tak lomcovat sítí, že ho nebylo vidět. To aby unikl dravým ptákům – ale jako je vždycky všechno také něčím jiným, vrhalo to možná i zpětně světlo na neviditelnost Stvořitele.
…
Své nejlepší nápady jsem nikdy nedostal za pracovním stolem ani v laboratoři, ale když jsem nastupoval do tramvaje nebo při probuzení, případně v restauraci u kávy. Nápad na eobionta jsem dostal pod sprchou.
…