Torst, Praha 2008
jh: 
viz také: Paměť mojí babičce, Cirkus Les Mémoires, Umělohmotný třípokoj
…
I když almaru lékarny ani bibli sebou netahal, cítil poslání. Tam někde ještě jako by čekal, že dostane možnost. Nebudit se do konce života každé ráno v pyžamu s pohledem na ten stejný roztomilý lustr a s vidinou práce, která ho otravovala i bavila přesně v tom poměru, který by označil za nudný. Něco z té dálky sem přinese. Za jak dlouho to bude, přesně nevěděl. Odhadl to na tři měsíce jen proto, že delší pomyšlení by žena nesnesla a přátelé by jej považovali za ještě většího blázna.
…
Celou cestu vlakem si Erske představoval, jaké to bude, až jim řekne, proč přijel. Oznámí to jako něco úplně normálního a hotovo. Komu by nakonec nepřišlo o pár tisíc kilometrů dál na západ k smíchu, že někdo v šest ráno vyhání na pastvu a pak až do večera sedí každý den s prutem na palouku a předstírá, že pase, anebo jezdí s náklaďákem naloženým kravskámi kůžemi. Kdysi si Erske myslel, že prosedět celý den na jediném místě znamená moudrost. Nechat čas, ať si teče po svém, a nebránit se věčnosti neustálou činností. Teď by řekl, že je to jen pouhá lenost, a právě proto je Sibiř ve srabu.
…
Stenografování na policii ji nebavilo, dokola ty samé zápisy z nočních výtržností a vloupaček do kodaňských maloobchodů. Práce ošetřovatelky ji předtím lákala jen proto, že by tak mohla zachránit život zraněnému hrdinovi a ten by se pak do ní z vděku zamiloval. Učit děti chtěla kdysi kvůli těm pohovorům s otci, co se starali sami, a ta obětavá žena, v kterou už nedoufali, že by kdy po smrti své manželky potkali, tak to byla ona.
…
Takže s tou spravedlivější společností to jsou opravdu jen výmysly?
Jsou nejsou, někdo se líp má. Jednou k nám přijelo pojízdný kino. To byla velká sláva. Nastrojili jsme se. Kdo na to promítání nepřišel, tak toho pak odvezli velkejma náklaďákama. Lidi, co byly nemocný, a ty, co se krčili pod postelema. Nejhorší je, že lidi ve vesnici nevěděli, co bude zejtra. Pořád se něco slavilo. Nerozuměli jsme. Přiváželi věci. Třeba počmáraný školní lavice. Jenže u nás žádná škola nebyla. Udělal se z toho velkej oheň, byla nám ukrutná zima, a zas kvůli tomu odvezli lidi. Mávali, vždycky mávali. Já byla ještě malá holka, hlavní bylo nemít hlad. To znamená schovat svý věci. Jenže pak to nahlásil soused a odvezli dědu. Pak odvezli toho souseda. Cejtili, jak mu tam smrdí maso. Pod střechou měl dvě krávy. Do kbelíku chytal krev, co mu kapala ze stropu mezi prknama. Jeho žena je prosila na kolenou, že její muž byl blázen, ale ona, že nic nevěděla. Nachali ji bejt. Pak se oběsila i s dětma.
…
Vypravit se tisíce kilometrů odsud hledat jakéhosi Hablunda, co už to má nejspíš za sebou?
Před spaním myslel na to, co mu říkala Táňa. Že by tam dostal přes tlamu, kdyby se o něm dozvěděli. Bál se pak v Charyni celou dobu, že si toho někdo všimne.
…