Hodejegerne, 2008

Přeložila Kateřina Krištůfková

jh: vránavrána

Kniha Zlín, 2011

Když jsem se k ní zezadu v ložnici tiskl, objímal ji a cítil její páteř na své hrudi a svém břiše, najednou mi došlo něco, co mě muselo napadnout hned po tom pohovoru s Grevem. Že jí teď budu moct udělat dítě. Že jsem konečně přistál na pevnině, na pevné půdě, že teď dítě vůbec nedokáže zabrat moje místo. Protože díky Rubensovi budu konečně lvem, vládcem, o němž Diana mluvila. Nenahraditelným živitelem. Ne že by o tom Diana předtím pochybovala, to já jsem pochyboval. Pochyboval jsem o tom, že bych mohl být strážcem hnízda, jakého si žena jako Diana zasluhuje. A obával jsem se, že právě dítě by ji mohlo vyléčit z její blažené slepoty. Ale teď ať si klidně prohlédne, uvidí mě celého. Nebo přinejmenším větší část mého já.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *