jh bloguje

Říkám si pořád Život
a je to jen útek osudnice
Přibude trochu horeček
rmutu žadonění
a nic víc

Říkám si pořád Sen
a je to jen uhlík vypadlý
Přibude troška hladu
nedočkavosti zklamání
ani zbla víc

Říkám si pořád Láska
a je to jen milodějný kyslík tmy
Přibude trocha studu
zlacení samoty
a nic víc

Říkám si pořád Smrt
a je to jen stará sklenářka
Přibude kventlík naděje
Sbohemdání
a nic víc

Říkám si pořád Poezie
a je to jen hrstka orlích per
Přibude kůrka štěstí
údivu zkroušenosti
a nic víc

(Ladění, 1942)

More »

Z ranního šera kdesi nad obzorem
vynořil se jezdec s bílým praporem
Přijíždí posel a rozhlíží se v davu
Přijíždí posel a nese dobrou zprávu
Jenomže zapomněl
komu ji má dát
Komu má zprávu předat?

Od města k městu putuje celou zemí
Zdálky už mává a volá: Otevřte mi!
Tluče na bránu města a brána otevře se
Přijíždí posel a lidem zprávu nese
Jenomže zapomněl
co měl vlastně říct
Co tu měl vyřídit?

Krajinou stínů jezdec bloudí světem
Ve sněhu zbydou stopy – a stopy vítr smete
Cesta je nekonečná, odnikud nikam vede
Přijíždí posel a nikdy nedojede
protože zapomněl
kdo ho posílá
Kdo ho posílá?

(O čem mluví muži?, 1997)